Pojem agrese je latinského původu (aggredi). Původně toto slovo znamenalo vystoupit, předstoupit, přiblížit. V současnosti tento pojem popisuje komplexní jev, který představuje útočení, nepřátelství, případně výbojnost v chování jedince vůči objektu (objektem může být cokoliv – věc, člověk, myšlenka apod.), při procesu uspokojování nějaké potřeby či komplexu potřeb.
Agresí v oblasti prožívání rozumíme pociťovaný a subjektivně prožívaný stav; v oblasti chování pozorovatelný projev chování. Její důsledky vždy představují v životě člověka a ve vztazích mezi lidmi a k okolí rizikový prvek.
Agresivita představuje celou šíři projevů – od symbolických až po fyzické napadení, které může mít různé formy, přičemž smyslem agresivního chování je zpravidla dosažení něčeho formou specifického násilí. Násilí může být zjevné, skryté, přímé i nepřímé a podobně.
Z hlediska agrese jsou obecně rozlišovány čtyři stupně:
- agrese probíhající pouze v myšlení – bez vnějších projevů
- agrese projevovaná pouze verbálně
- agrese projevovaná se navenek – vůči předmětům
- agrese projevovaná ve formě fyzického napadení druhého člověka, nebo namířená proti sobě samému, tj. sebeublížením – autoacusace
Agresivně lze tedy prožívat, myslet, komunikovat, prvky agresivity mohou být přítomny v našich fantaziích, představách, přáních i snech (v případě snů pouze připomínáme, že projevy zde jsou přítomny – ve snových obrazech, ale jedná se o specifickou oblast, kterou nelze vtahovat do přímé souvislosti se zde řešenou problematikou). Agresivně je možné chovat se i jednat.
Inventář agresivního chování
- skrytá agrese (bez vnějších projevů, obtížně identifikovatelná – ve fantaziích, plánech)
- otevřená agrese je identifikovatelná, doprovázejí ji vnější projevy. Otevřená agrese bez fyzického kontaktu se projevuje jako verbální a neverbální
- otevřená agrese, která je identifikovatelná prostřednictvím vnějších projevů. Obecně můžeme tyto projevy označit jako takové, při kterých dochází k fyzickému kontaktu
Agresivní chování rozlišujeme podle toho, který objekt je atakován:
- agrese vůči sobě samému
- agrese vůči okolí (lidé, zvířata, předměty, ideje)
Speciálním problémem různých koncepcí a výzkumů na poli agresivity je stanovení kritérií pro to, co je již agresivní forma chování a co nikoli. V tomto smyslu lze říci, že není zřejmá shoda mezi různými teoretickými konstrukty. Proto je třeba volit i odpovídající přístup k problematice.
Agrese a osobnost
Téma agrese je v psychologii zmiňováno jak v teoretických, tak i aplikovaných a speciálních disciplínách. V tomto textu agresivitu a její projevy chápeme jako výslednici souhry vrozených a získaných činitelů, sociálních a kulturních vlivů. Lidský jedinec je vždy neopakovatelný. Již záhy po narození jde z hlediska chování především o vrozené reakce, které umožňují rozlišovat např.: mezi dvěma jedinci. Rozlišení v pozdějším věku je však možné činit i mezi etnickými skupinami, národy a rasami. Toto rozlišení je umožněno i odlišnou kulturou, hodnotami, výchovou apod. Významnou rolí při zkoumání fenoménu agrese hrají biologické změny a vyzrávání osobnosti člověka, kdy optimálně vyzrávající osobnost je typický vývoj od egoismu směrem k altruismu.
Pro učitele, ale i pro všechny rodiče jsme s předními odborníky připravili speciální seminář na téma Šikana a agrese ve školních lavicích – prevence a možnosti léčby. Zúčastněte se a naučte se rozpoznat, kdy je dítě v ohrožení nebo jak řešit konkrétní situace.
