Betonáž

V rámci betonářských prací je nutno věnovat zvýšenou péči zpracování betonu. Čerstvé betony zavlhlé a měkké se musí zásadně zhutnit vibrací, jen výjimečně dusáním ručními popř. mechanickými pěchy. Tekutý beton se nesmí zhutňovat vibrací, ale má se lít z věží ve žlabech nebo čerpat potrubím a ukládat bez pěchování.

V rámci betonářských prací je nutno věnovat zvýšenou péči zpracování betonu. Čerstvé betony zavlhlé a měkké se musí zásadně zhutnit vibrací, jen výjimečně  dusáním ručními popř. mechanickými pěchy. Tekutý beton se nesmí zhutňovat vibrací, ale má se lít z věží ve žlabech nebo čerpat potrubím a ukládat bez pěchování. Vibrování

Betony se sednutím ³ 100 mm se nesmějí vibrovat, při sednutí rovném 70 mm se obvykle již rozměšují. Při hutnění povrchovými vibrátory nemá tloušťka vrstvy přesahovat 250 mm, při vyztužení horního povrchu jen 120 mm. Vibrátory se na povrchu přemisťují v kruzích, které se částečně překrývají.

Při hutnění ponornými vibrátory je tloušťka zpracovávané vrstvy je max.1,25násobek délky vibrační hrušky. Při vibraci ve více vrstvách musí být vibrátor během vibrace spuštěn 50 až 100 mm do spodní znovu zvibrovatelné vrstvy. Při napojování na ztvrdlý beton se nejdříve povrch zdrsní, na něj se nanese čerstvý beton bez větších zrn štěrku tloušťky 50 mm, tato vrstva se zhutní a teprve na ni se ukládá vrstva nová. Vzdálenost mezi vpichy vibrátoru mají být nejvýše 1,4 násobek viditelného poloměru účinnosti. U bednění se vpichy provádějí ve vzdálenosti 100 až 200 mm od bednění. Při vibrování je třeba vibrační hrušku za chodu ponenáhlu do betonu spouštět a opět ji zvolna vytahovat (rychlost cca 80 mm/sec.).

U příložných vibrátorů nemá být tloušťka vrstvy betonu větší než 1,5 násobek poloměru účinnosti vibrátoru. Pěchování

Mechanické pěchy (hmotnost min.10 kg, dosedací plocha alespoň 120 x 120 mm, zdvih min.150 mm) slouží pro zhutňování zavlhlých nebo měkkých betonů. Beton se může nanášet ve vrstvách tlustých max.150 mm. Při betonování pod vodou se používá beton měkké konzistence, pokud možno hutný s přidáním cementu o 10 % víc než pro práci v suchu. Jestliže je hloubka vody menší než 0,5 m, lze beton sypat přímo do vody, při větší hloubce se užijí spouštěcí zařízení. Prokládání betonu kameny

Konstrukce z prostého betonu, zejména v základech, je možno prokládat kameny, jestliže délka, šířka i tloušťka betonové konstrukce je > 1 m. U betonu s charakterem zdiva může být tloušťka nižší. Procento vyztužení kamenem má být £ 40 % celkového objemu, přičemž největší rozměr kamenů nesmí přestoupit 1/3 tloušťky konstrukce. Největší rozměr vkládaných kamenů je 400 mm, kameny musí být obaleny betonem tak, aby tloušťka mezi jednotlivými vrstvami byla min.200 mm. Tloušťka betonu mezi povrchem konstrukce a vkládanými kameny má být alespoň 200 mm. Velikost zrn kameniva použitého v betonu musí být menší než 40 mm. Betonáž při nízkých teplotách

Při betonování za teploty nižší než +5^oC (zastavuje se hydratace) je třeba, aby teplota betonu ani teplota povrchu zpracovaného betonu nepoklesla pod tuto mez. Teplotu povrchu betonu nad +5^oC je třeba udržovat od okamžiku zabetonování u betonu:

-         s cementem třídy 45 …….………………………..4 dny,

-         s obyčejným portlandským cementem……………7 dní,

-         s železoportlandským cementem………………..10 dní,

-         z vysokopecního cementu ……………………….14 dní.

Beton nesmí zmrznout, dokud nedosáhne alespoň 70 % předepsané pevnosti. Při betonování má být teplota zahřáté vody max.60^oC, při použití cementu třídy ³ 45 pouze 40^oC. Teplota pevných složek má být +10 až +15^oC. Míchačka se plní nejprve zahřátou vodou, potom kamennými složkami a teprve po určitém počtu otáček cementem. Teplota betonu vysypaného z míchačky nesmí přestoupit při použití:

• portlandského a struskoportlandského cementu do třídy 40                 +45^oC,
• portlandského nebo struskoportlandského cementu do třídy 45           +35^oC,
• hlinitanového cementu                                                                         +25^oC.

V počátečním období tvrdnutí beton nesmí být vystaven žádnému zatížení během 24 hodin po dobetonování. Mechanickými účinky může být namáhán teprve po dosažení min.25 % předepsané pevnosti. S ohledem na smršťování se beton musí za suchého počasí zvlhčovat min.2 týdny, za vlhkého počasí 1 týden. Při vlhčení v zimním období má mít voda, kterou se vlhčí, teplotu +5^oC, v letním období nesmí být příliš chladná. Odbedňování

Lhůty pro uvolňování konstrukcí závisejí na  třídě a druhu cementu, tloušťce desky v závislosti na rozpětí a druhu konstrukce (masivní, stropní desky nebo žebra) tak, jak jsou uvedeny v tabulce. Tabulka 1: Obvyklé lhůty pro uvolněné části vybetonovaných konstrukcí (dny)

Tyto lhůty platí pro beton značek 17 a vyšších, pokud teplota neklesne pod +5^oC. Pro betony značky 13,5 a nižší se uvedené lhůty přiměřeně prodlužují. U konstrukcí, které byly vystaveny nízkým teplotám, se lhůty v tabulce prodlužují o dobu, kdy byl:

• beton z cementů tříd 25, 35 a 45 vystaven teplotám nižším než +5^oC,
• beton z hlinitanového cementu třídy 65 vystaven teplotě nižší než 0^oC.

Jakost provedené betonové konstrukce se zjišťuje na zkušebních tělesech vyrobených z betonové směsi nebo vyjmutých z hotové betonové konstrukce, popř. přímo na konstrukci nedestruktivními metodami. Doba, při které musí být dosaženo požadované pevnosti, tj. označení  třídy betonu, činí od počátku výroby zkušebních vzorků:

§         28 dní - normální doba,

§         1,3,7,14 nebo 21 - zkrácená doba, plynoucí z postupu výroby betonu,

§         60, 90 nebo 180 dní, popř. jeden nebo i více let - zvláštní doba, v níž se sleduje chování betonu s časem.

U zatvrdlého betonu se zjišťuje:

§         pevnost betonu v tlaku:

na krychli o hraně 200 mm, nebo na válcích vyjmutých z konstrukce průměru 150 mm a výšky rovné max. 2,5 násobku průměru. Úchylky při zjišťování pevnosti betonu nesmějí převýšit hodnoty z prostého betonu o ± 15%, u železobetonu o ± 10%, u vzorků vyjmutých z konstrukcí je třeba počítat s chybou až ± 20%.

§         pevnost v tahu za ohybu:

na nevyztuženém trámci 150 x 150 x 700 mm, popř.100 x 100x 500 nebo 200 x 200x 900 mm (podle největšího zrna kameniva) na ohyb až do stadia zlomu a výpočet mezního napětí v tahu za ohybu za předpokladu, že beton se chová pružně.

§         pevnost betonu v příčném tahu:

na zkušební krychli postavené na koso nebo zkušebního válce v ležaté poloze až do úplného porušení. Nedestruktivní zkoušky

Další ověřování betonu lze provádět nedestruktivními zkouškami, které jsou velmi rychlé a lze je aplikovat přímo na stavbách. K nim patří:

§         mechanická kladívková metoda tzv.Waitzmannova:

používá se pro sledování jakosti hutného betonu o krychelné pevnosti 10 až 50 MPa. Při zkoušce se zjišťuje tvrdost malty pomocí zkušebního kladívka a z tvrdosti malty (podle průměru vtisku ocelového kulovitého tělíska kladívka na vybroušeném povrchu betonu) se usuzuje na pevnost betonu.

§         špičáková zkouška:

hodnotí pevnost betonu podle hloubky vniku špičáku do betonu po určitém počtu rázů paličkou na špičák; je vhodná pro betony s nižší pevností (od 6 do 17 MPa).

§         rezonanční metoda:

zkoušený vzorek se uvede do podélného, příčného kmitání a z naměřené frekvence se vyčíslují materiálové konstanty.

§         ultazvuková metoda:

tato metoda je založena na měření rychlosti jednotlivých druhů vlnění, z nichž jsou odvozena kritéria pružnosti a kvality stavebního materiálu.

Chcete získat návody a náměty k usnadnění kontrolní činnosti. Zorientujte se v důležité oblasti technického dozoru investora! Kde?