Z bezúplatně poskytnutých reklamních a propagačních předmětů, které jsou daňově uznatelným nákladem podle zákona o daních z příjmů, se podle § 13 odst. 10 písm. c) zákona o DPH neodvádí daň na výstupu.
. Přitom je u nich zachován nárok na odpočet na základě § 72 odst. 2 písm. e) zákona o DPH.
Ministerstvo financí souhlasilo s výkladem, podle něhož lze využít mírnější kritéria Šesté směrnice a neodvádět DPH ani z dárků malé hodnoty podléhajících spotřebním daním při jejich poskytnutí pro potřeby podniku plátce, což může být doloženo i jinak než označením požadovaným § 13 odst. 10 písm. c) zákona o DPH. K souvisejícímu nároku na odpočet se MF nevyjádřilo.
Na bezúplatně poskytnuté vzorky zboží či produkce se vztahuje § 13 odst. 3 písm. a) a § 13 odst. 5 zákona o DPH, podle nichž je zdanitelným plněním bezúplatné poskytnutí obchodního majetku, pokud byl u něj uplatněn nárok na odpočet DPH. I v tomto případě MF souhlasilo s příznivějším přístupem podle Šesté směrnice, kdy DPH na výstupu se za splnění ostatních podmínek neodvádí ani ze vzorků zboží bez ohledu na jejich hodnotu. Je nutné doložit použití vzorku na reklamní účely. Pro možnost uplatnění nároku na odpočet DPH na vstupu je stěžejní, aby šlo skutečně o vzorek.
Tolik k reklamním dárkům a vzorkům zboží hmotného charakteru. Jak se však zákon o DPH dívá na bezúplatné poskytnutí služeb?
Ustanovení § 14 odst. 3 písm. a) a § 14 odst. 4 písm. b) zákona o DPH upravují obdobně jako při dodání zboží bez úplaty fikci poskytnutí služby za úplatu, přestože jde ve skutečnosti o bezúplatné plnění.
Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje poskytnutí služby pro jiné účely než související s uskutečňováním ekonomické činnosti plátce, pokud byl uplatněn nárok na odpočet daně. Úpravu se stejnými dopady obsahuje též Šestá směrnice.
Dalo by se tedy vyvozovat, že pokud plátce prokáže, že službu poskytl bezúplatně v souvislosti s uskutečňováním ekonomické činnosti, není naplněna výše uvedená definice a DPH není třeba odvést. Tento dotaz byl projednáván rovněž na MF. Bylo navrhováno, že bezúplatné vyzkoušení služby potenciálními zákazníky bude považováno za služby související s ekonomickou činností, pokud je rozsah přiměřený cíli a lze očekávat, že poskytnutí služeb zdarma k touto cíli povede. MF však s tímto výkladem nesouhlasí jednoznačně a bez výhrad. Podle něj je třeba posuzovat každý případ samostatně a plátce musí prokázat, že služba byla poskytnuta bezúplatně v rámci ekonomických činností.
Problematikou aplikace práva EU v praxi a jeho přímým a nepřímým účinkem Vás provede Olga Holubová na semináři Přímé a nepřímé účinky 6. směrnice, rozpor mezi směrnicí a českým ZDPH - akce bonus v hodnotě 300 Kč.
