Daňová uznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček

Ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP), které upravuje daňovou uznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček, bylo v posledních dvou letech třikrát novelizováno a tudíž vznikly nejasnosti s jeho správným uplatňováním jak v roce 2008, tak i v roce 2009. Následující článek by měl právě tyto nejasnosti odstranit a vysvětlit sporné otázky.

Důvod daňového postihu finančních nákladů u úvěrů a půjček

Důvodem, proč ZDP postihuje daňovou uznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček, je nižší efektivita daňového zatížení v případě financování investice pomocí úvěrů a půjček (cizích zdrojů), než v případě financování stejné investice pomocí vlastního kapitálu (vlastních zdrojů).

Tuto situaci lze demonstrovat na jednoduchém příkladu:

Pokud bude výše investice 1 mil. Kč, tak v případě, že je pořizována pomocí vlastních zdrojů společnosti (z vlastního kapitálu), tak celkové náklady na pořízení této investice u této společnosti (A) činí 1 mil. Kč.

U společnosti B, která by na pořízení stejné investice využila úvěr, budou celkové náklady vyšší o úrok, případně další související finanční náklady vážící se k poskytnutému úvěru, celkem tedy např. 1,15 mil Kč.

Pokud budeme předpokládat, že z pořízené investice vyplynou výnosy v celkové výši 1,2 mil. Kč, potom bude představovat zisk ke zdanění ze stejné investice u společnosti A částku 200 tis. Kč a u společnosti B pouze 50 tis. Kč.

Efektivní daňové zatížení společnosti financované úvěrem je tak nižší než společnosti financované převážně vlastním kapitálem. Tato situace může vést k tomu, že poplatníci budou financovat investice raději úvěrem než vlastními zdroji. V důsledku účelového dluhového financování může být efektivní daňová sazba nulová či dokonce záporná, neboť výnos z investice je zcela eliminován souvisejícími úrokovými náklady, resp. je těmito náklady převýšen. Pokud by navíc úvěr nebo půjčka byly poskytnuty ze zahraničí (např. mateřskou společností), zdanily by se úrokové výnosy mimo území České republiky.

Z toho důvodu jsou v ZDP zakotvena ustanovení, která omezují daňovou uznatelnost finančních nákladů u úvěrů a půjček. V současné době se konkrétně jedná především o § 25 odst. 1 písm. w) ZDP. Ale i další ustanovení daňově upravují tuto oblast, např. § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP, § 25 odst. 3 ZDP nebo § 22 odst. 1 písm. g) bod 3. ZDP.

Vymezení pojmů

Předtím, než si rozebereme jednotlivá znění výše zmíněných ustanovení, je nutno správně definovat jednotlivé pojmy, které se v souvislosti se správou této problematiky vyskytují.

Osoby spojené

Kdo se považuje za osoby spojené, je vymezeno v ustanovení § 23 odst. 7 ZDP. Zde jsou definovány jednak kapitálově spojené osoby a taktéž jinak spojené osoby.

Jestliže se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob a tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými.

Za jinak spojené osoby jsou považovány osoby:

- kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby,

- kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, potom tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými, přičemž za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,

- ovládající a ovládaná a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,

- blízké,

- které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.

Podíl na základním kapitálu nebo podíl s hlasovacím právem ve zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, se stanoví jako aritmetický průměr měsíčních stavů. Účast v kontrolní komisi nebo obdobném kontrolním orgánu a provádění kontroly za úplatu se nepovažuje za podílení se na kontrole.

Podle Pokynu D-300 Ministerstva financí se splnění výše uvedených podmínek posuzuje v době uzavření smluvního vztahu, přestože v průběhu trvání takto uzavřeného závazkového vztahu přestanou být smluvní strany osobami spojenými.

V souvislosti s daňovou uznatelností finančních nákladů u úvěrů a půjček je nutno zdůraznit, že u úvěrů a půjček uzavřených do konce roku 2003 se spojitost mezi dlužníkem a věřitelem posuzuje podle znění § 23 odst. 7 ZDP platného do konce roku 2003, kde byly spojené osoby vymezeny odlišně. Mezi spojené osoby totiž nebyly zahrnovány sesterské společnosti. Pokud tedy ke smlouvám o úvěru či půjčce nebyly počínaje rokem 2004 sjednány žádné dodatky, platí pro tyto smlouvy stále původní definice spojených osob z roku 2003.

Vlastní kapitál

Které účty vymezují vlastní kapitál účetní jednotky, je definováno v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 018 Kapitálové účty a dlouhodobé závazky, konkrétně v bodě 3.1.1. Zde je řečeno, že o vlastním kapitálu účetní jednotky se účtuje na účtech účtových skupin 41-Základní kapitál a kapitálové fondy až 43-Výsledek hospodaření.

Režimy daňové uznatelnosti finančních nákladů u úvěrů a půjček

Do konce roku 2007 se zkoumala daňová uznatelnost pouze u úroků z úvěrů a půjček u nichž byl věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi. Za daňově neuznatelnou se považovala ta část úroků z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob přesahoval čtyřnásobek vlastního kapitálu (šestinásobek v případě kdy příjemcem úvěru nebo půjčky je banka nebo pojišťovna). Samotný výpočet této částky se provádí tzv. testem nízké kapitalizace, jehož algoritmus je podrobně rozepsán v závěru tohoto článku i s jednoduchým příkladem.

Znění podle zákona č. 261/2007 Sb.

S účinností od 1. 1. 2008 bylo ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP významně novelizováno zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Podle novelizovaného ustanovení se daňově postihovaly nejenom úroky, ale i související náklady a to z úvěrů a půjček jak od spojených osob, tak i od nespojených osob.

Smyslem rozšíření daňového postihu na související finanční náklady bylo zabránit obcházení postihu úroků jejich transformováním na jiné položky, zejména různé poplatky. Ministerstvo financí ve svém Sdělení k aplikaci ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP definuje některé finanční náklady, které mohou představovat odměnu placenou za poskytnutí úvěru nebo půjčky.

Za tyto související finanční náklady se tedy považují zejména:

- náklady související se zajištěním (obstaráním) úvěru (např. znalecký posudek vyžadovaný a vyhotovený bankou),

- poplatky za zpracování úvěru (např. poplatky za posouzení žádosti a ohodnocení rizika, různé administrativní náklady),

- poplatky za bankovní záruky,

- poplatky za přechod k jiné bankovní instituci,

- jiné poplatky přímo související s úvěrem nebo půjčkou, které by mohly suplovat úrokový náklad,

- provize zprostředkovateli půjčky,

- poplatky za vedení úvěrového účtu a správu úvěru,

- poplatky za rezervaci prostředků k čerpání,

- poplatky za rezervované nečerpané prostředky,

- poplatky za předčasné splácení úvěru,

- poplatky za změnu typu úrokové sazby nebo typu úročení.

Ve Sdělení Ministerstva financí jsou taktéž definovány typy nákladů, které se za související finanční náklady nepovažují a tudíž nepodléhají § 25 odst. 1 písm. w) ZDP:

- odměna ručiteli (vyjma bankovní záruky a jiných obdobných poplatků bance),

- penále či jiná sankce za nesplácení úvěru,

- kurzové rozdíly,

- náklady na zajištění úvěrového rizika věřitele (např. vyhotovení zástavní smlouvy),

- náklady na zajištění úrokového, měnového aj. rizika dlužníka (např. zajišťovací deriváty),

- náklady na poradenství (např. bankovní, strukturování financování).

Daňová uznatelnost úroků a souvisejících finančních nákladů z úvěrů a půjček (dále jen finanční náklady z úvěrů a půjček) poskytnutých jak od osob spojených, tak od osob nespojených se musela testovat pomocí 5 kriterií uvedených v § 25 odst. 1 písm. w) ZDP. Přitom se každé kriterium posuzovalo samostatně a pokud byla některá podmínka byť jen z části naplněna, bylo nutno vyloučit částečně nebo ve 100% výši tyto finanční náklady z daňově uznatelných nákladů.

První omezující podmínkou pro daňovou uznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček bylo absolutní zastropování jejich výše pomocí fiktivní úrokové míry odvozené od jednotné úrokové míry, ke které se přičetly čtyři procentní body. Jednotná úroková míra tak byla stanovena jako průměr z referenční hodnoty úrokových sazeb na trhu mezibankovních depozit pro splatnost 12 měsíců. Pro úvěry a půjčky poskytnuté v české měně je touto sazbou 12-měsíční PRIBOR, zveřejňovaný Českou národní bankou k poslednímu dni každého měsíce. Je-li úvěr či půjčka poskytnuta v zahraniční měně, použijí se analogicky referenční sazby vybraných zahraničních měn (např. pro Euro je touto referenční sazbou EURIBOR). Absolutní výše daňově uznatelných nákladů se potom vypočetla jako součin této jednotné úrokové míry navýšené o 4 procentní body a průměrného stavu úvěrů a půjček v průběhu zdaňovacího období (popř. jeho části). Úroky z úvěrů a půjček vyjádřených v různých měnách se přitom posuzovaly za jednotlivé měny samostatně.

Druhé kriterium vylučovalo daňovou uznatelnost všech finančních nákladů z úvěrů a půjček podřízených ostatním závazkům poplatníka. Uvedena podmínka byla naplněna tehdy, pokud by ve smlouvě o úvěru či půjčce bylo zakotveno, že např. v případě vstupu dlužníka do insolvence budou závazky z této smlouvy splaceny až po uspokojení všech ostatních závazků vůči všem ostatním věřitelům. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnou skutečností pro určení „podřízenosti“ úvěrů a půjček ostatním závazkům poplatníka bylo vždy smluvní ujednání o omezení uspokojitelnosti pohledávky v případě úpadku.

Třetím omezujícím kriteriem bylo vyloučení všech finančních nákladů z úvěrů a půjček nesoucí znaky vlastního kapitálu. To jsou takové úvěry a půjčky, kde úrok nebo výnos nebo skutečnost, zda se finanční náklady stanou splatnými, jsou zcela nebo zčásti odvozovány od výsledku hospodaření nebo zisku dlužníka. Přitom postihované jsou pouze finanční náklady z takových úvěrů a půjček, ze kterých věřitel nenese typické riziko věřitele, ale riziko investora. Mezi uvedené finanční náklady se tedy zahrnují pouze finanční náklady ze smluv o úvěrech a půjčkách, kde závislost výše finančních nákladů na zisku je přímo úměrná, tj. čím vyšší zisk, tím vyšší úroková míra a vyšší finanční náklady.

Čtvrtým kriteriem pro určení daňové uznatelnosti finančních nákladů z úvěrů a půjček byl test nízké kapitalizace, kdy za daňově neuznatelné se považovaly finanční náklady z úvěrů a půjček, přesahující šestinásobek výše vlastního kapitálu.

Pouze páté kriterium se vztahovalo k úvěrům a půjčkám poskytnutých výlučně od osob spojených, přičemž tato spojitost se zkoumala nejenom ve vztahu k věřiteli, ale i k ručiteli. I v tomto případě se daňová uznatelnost finančních nákladů z těchto úvěrů a půjček určovala pomocí testu nízké kapitalizace. Na rozdíl od čtvrtého kriteria je limit nastaven pouze na dvojnásobek vlastního kapitálu (trojnásobek v případě kdy příjemcem úvěru nebo půjčky je banka nebo pojišťovna).

Výše uvedená omezení v daňové uznatelnosti finančních nákladů z úvěrů a půjček se nevztahovala na fyzické osoby, neziskový sektor a burzu cenných papírů. Dále, zejména z důvodu zmírnění dopadu těchto opatření na malé a střední podniky, nemuseli tato kriteria zkoumat poplatníci u finančních nákladů z úvěrů a půjček od osob nespojených, pokud tyto finanční náklady nepřesáhly částku 1 mil. Kč.

Výjimku tvořily taktéž úvěry a půjčky u nichž se poplatníci rozhodli /v souladu s ustanovením § 47 odst. 1 písm. b) prováděcí vyhlášky k zákonu o účetnictví č. 500/2002 Sb./ úroky zahrnout do vstupní ceny majetku a úvěry a půjčky, které byly prokazatelně poskytnuty bezúročně. V těchto případech potom byly i veškeré související finanční náklady spojené s těmito úvěry a půjčkami daňově uznatelné (za předpokladu splnění dalších ustanovení ZDP).

Dle přechodných ustanovení se pro rok 2008 ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění zákona č. 261/2007 Sb. vztahovalo na finanční náklady z úvěrů a půjček uzavřených od 1. 1. 2008 nebo na úvěry a půjčky sjednané před tímto datem, ke kterým byly po 1. 1. 2008 uzavřeny dodatky, kterými se měnila výše jistiny (půjčené částky) nebo výše úrokové sazby.

Znění podle zákona č. 2/2009 Sb.

Ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění zákona č. 261/2007 Sb. se však již v průběhu roku 2008 ukázalo jako velmi obtížně spravovatelné a Ministerstvo financí obdrželo řadu negativních reakcí ze strany odborné veřejnosti. Po podrobné analýze a důkladném zvážení všech protiargumentů se Ministerstvo financí rozhodlo uvolnit pravidla pro daňovou uznatelnost úroků z úvěrů a půjček a zákonem č. 2/2009 Sb. ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP výrazně zjednodušilo.

Nejvýznamnější změna proti předchozímu znění byla ta, že finanční náklady se postihovaly pouze z úvěrů a půjček od osob spojených. Spojitost se zkoumala nejen ve vztahu dlužník – věřitel, ale taktéž ve vztahu k ručiteli. Pokud tedy úvěr nebo půjčku poskytla nespojená osoba (např. banka), ale ručitelem byla osoba spojená ve vztahu k dlužníkovi (např. jednatel společnosti dlužníka), považoval se tento úvěr nebo půjčka za poskytnutý osobou spojenou a daňová uznatelnost finančních nákladů z tohoto úvěru nebo půjčky se musela zkoumat podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP.

Ve znění zákona č. 2/2009 Sb., však ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP bylo zredukováno pouze na jednu omezující podmínku; a sice daňová uznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček od osob spojených se zjišťuje pomocí testu nízké kapitalizace, kdy za daňově neuznatelnou se považovala ta část finančních nákladů z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob přesahoval dvojnásobek vlastního kapitálu (trojnásobek v případě kdy příjemcem úvěru nebo půjčky je banka nebo pojišťovna).

Do testu nízké kapitalizace se nezahrnovaly úvěry a půjčky podřízené ostatním závazkům poplatníka poskytnuté od osob spojených a stejně tak úvěry a půjčky se znaky vlastního kapitálu poskytnuté od osob spojených.

Daňovou uzntelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček podřízených ostatním závazkům poplatníka a se znaky vlastního kapitálu totiž nově upravovaly samostatné ustanovení – § 25 odst. 1 písm. zp) ZDP a § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP. V obou případech, bez ohledu na to, zda takovéto úvěry nebo půjčky poskytly osoby spojené či nespojené, nebylo možno zahrnut finanční náklady z těchto úvěrů a půjček mezi náklady daňově uznatelné.

Stejně jako v předchozím znění, nevztahovali se výše uvedená omezení na fyzické osoby, neziskový sektor a burzu cenných papírů a na finanční náklady z úvěrů a půjček, ze kterých jsou úroky součástí vstupní ceny majetku a na úvěry a půjčky, které byly prokazatelně poskytnuty bezúročně.

Ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění zákona č. 2/2009 Sb., se dle přechodných ustanovení použilo pro určení daňové uznatelnosti finančních nákladů z úvěrů a půjček uzavřených od 1. 1. 2008 nebo z úvěrů a půjček sjednaných před tímto datem, ke kterým byly po 1. 1. 2008 uzavřeny dodatky, kterými se měnila výše jistiny (půjčené částky) nebo výše úrokové sazby.

Zajímavé je, že tato novela nerušila předchozí znění ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, ale poplatníkům pro rok 2008 nabízela volbu, podle jakého znění § 25 odst. 1 písm. w) ZDP budou testovat finanční náklady z úvěrů a půjček. Dle přechodných ustanovení zákona č. 2/2009 Sb., bylo možno § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění tohoto zákona totiž použít i za zdaňovací období započaté v roce 2008, a to přesto, že tento zákon vyšel ve Sbírce až 1. 1. 2009.

Znění podle zákona č. 87/2009 Sb.

Další zjednodušení ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP přinesl zákon č. 87/2009 Sb., což sice byla novela zákona o dani z přidané hodnoty, ale její součástí byla i úprava několika ustanovení ZDP.

Úpravou prošly i ustanovení týkající daňové uznatelnosti finančních nákladů z úvěrů a půjček. Ovšem tyto úpravy již nebyly tak radikální jako v předchozím případě. Dá se konstatovat, že touto novelou došlo pouze k dílčím změnám, které měly za cíl dále zjednodušit tuto problematiku tak, aby byla více přijatelná pro poplatníky. V současné chvíli se tak jedná o poslední, tudíž aktuální znění § 25 odst. 1 písm. w) ZDP.

Nadále se daňová uznatelnost zkoumá pouze u finančních nákladů z úvěrů a půjček od osob spojených, avšak pro určení, zda je či není úvěr nebo půjčka poskytnutá od osoby spojené, se již tato spojitost nezkoumá ve vztahu k ručiteli. Přesto určitý typ ručitelství zůstává daňově postihován, a to v případě, že podmínkou pro poskytnutí úvěru nebo půjčky dlužníkovi věřitelem je poskytnutí přímo souvisejícího úvěru, půjčky nebo vkladu tomuto věřiteli osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, tj. v případech, kdy přes věřitele půjčka, úvěr nebo vklad pouze „protéká“, přičemž tato půjčka, úvěr nebo vklad je v podstatě dlužníkovi poskytnuta jinou a to spojenou osobou, také tzv. back-to-back financování. V těchto případech se vzhledem k tomuto úvěru nebo půjčce věřitel považuje za osobu spojenou ve vztahu k dlužníkovi a daňovou uznatelnost finančních nákladů z takovéhoto úvěru či půjčky je nutno zkoumat podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP.

Nadále se podle tohoto ustanovení daňová uznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček zkoumá pomocí testu nízké kapitalizace, ovšem hranice, nad kterou již nejsou finanční náklady z úvěrů a půjček daňově uznatelné se z dvojnásobku zvedla na čtyřnásobek vlastního kapitálu (šestinásobek v případě kdy příjemcem úvěru nebo půjčky je banka nebo pojišťovna).

Do testu nízké kapitalizace se oproti předchozímu znění ovšem nyní zahrnují i úvěry a půjčky se znaky vlastního kapitálu poskytnuté od osob spojených, tj. takové úvěry a půjčky, kde závislost výše finančních nákladů na zisku je přímo úměrná, tj. čím vyšší zisk, tím vyšší úroková míra a vyšší finanční náklady.

Novela ještě rušila ustanovení § 25 odst. 1 písm. zp) ZDP, to znamená že v případě finančních nákladů z úvěrů a půjček podřízených ostatním závazkům poplatníka již neexistuje omezení pro jejich daňovou uznatelnost. Nadále však v platnosti zůstává ustanovení § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP, tedy absolutní daňová neuznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček se znaky vlastního kapitálu poskytnutých jak od osob spojených, tak od osob nespojených.

Taktéž v platnosti zůstávají veškeré výjimky, týkající se daňové uznatelnosti finančních nákladů z úvěrů a půjček. To znamená, že výše uvedená omezení se nevztahují na fyzické osoby, neziskový sektor a burzu cenných papírů a na finanční náklady z úvěrů a půjček, ze kterých jsou úroky součástí vstupní ceny majetku a na úvěry a půjčky, které byly prokazatelně poskytnuty bezúročně.

Stejně jako v případě předchozí novely (zákon č. 2/2009 Sb.) se i dle přechodných ustanovení zákona č. 87/2009 Sb., ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP použije pro zjištění daňové uznatelnosti finančních nákladů z úvěrů a půjček uzavřených od 1. 1. 2008 nebo z úvěrů a půjček sjednaných před tímto datem, ke kterým byly po 1. 1. 2008 uzavřeny dodatky, kterými se měnila výše jistiny (půjčené částky) nebo výše úrokové sazby.

Ani tato novela neruší žádné předchozí znění ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, ale poplatníkům pro rok 2008 nabízí další volbu, podle jakého znění § 25 odst. 1 písm. w) ZDP budou testovat finanční náklady z úvěrů a půjček. Dle přechodných ustanovení zákona č. 87/2009 Sb., je opět možné § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění tohoto zákona použít i za zdaňovací období započaté v roce 2008, a to přesto, že tento zákon vyšel ve Sbírce až 1. 4. 2009. Pokud někteří poplatníci již museli podat svá daňová přiznání za rok 2008 před tímto datem (nejčastěji asi k 31. 3. 2009) a bylo by pro ně výhodnější použít znění platné od 1. 4. 2009, mohou samozřejmě podat dodatečné daňové přiznání, ve kterém upraví vylučované finanční náklady podle znění zákona č. 87/2009 Sb

Pro lepší přehlednost lze jednotlivé režimy daňové uznatelnosti finančních nákladů z úvěrů a půjček graficky znázornit v následující tabulce:

Postihovaná oblast	do roku 2007	Zákon č. 261/2007 Sb.	Zákon č. 2/2009 Sb.	Zákon č. 87/2009 Sb.
Úroky	ANO	ANO	ANO	ANO
Ostatní finanční náklady	X	ANO	ANO	ANO
Spojené osoby	ANO	ANO	ANO	ANO
Nespojené osoby	X	ANO	X	X
Maximální úroková míra	X	ANO	X	X
Podřízené úvěry	X	ANO	ANO	X
Znaky vlastního kapitálu	X	ANO	ANO	ANO
Nízká kap. u nespojených osob	X	6 : 1	X	X
Nízká kap. u spojených osob	4 (6) : 1	2 (3) : 1	2 (3) : 1	4 (6) : 1
Vazba na ručitele	X	ANO	ANO	X

Postup v roce 2008

Díky přechodným ustanovením všech tří novel ZDP (zákon č. 261/2007 Sb., zákon č. 2/2009 Sb. a zákon č. 87/2009 Sb.) budou v roce 2008 vedle sebe existovat dvojí pravidla pro daňové omezení úroků a finančních nákladů z úvěrů a půjček, a to v závislosti na datu uzavření smlouvy o úvěru či půjčce.

V případě smluv uzavřených do konce roku 2007 se budou v roce 2008 (a 2009) uplatňovat ještě pravidla platná do konce roku 2007, tzn. že daňově budou postiženy pouze úroky z těchto úvěrů a půjček. Přitom úroky ze smluv uzavřených mezi sesterskými společnostmi do konce roku 2003 nebudou testovány vůbec, jelikož do konce roku 2003 nebyly sesterské společnosti považovány za osoby spojené.

V případě smluv o úvěru či půjče uzavřených od 1. 1. 2008 nebo u smluv uzavřených dříve, ke kterým byly po 1. 1. 2008 sjednány dodatky, kterými se měnila výše jistiny (půjčené částky) nebo výše úrokové sazby, mají daňoví poplatníci možnost si zvolit, zda budou daňovou uznatelnost finančních nákladů z úvěrů a půjček testovat podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění zákona č. 261/2007 Sb. nebo zákona č. 87/2009 Sb. anebo ve znění zákona č. 2/2009 Sb. Přičemž jednotlivá znění nelze navzájem kombinovat pro jednotlivé typy finančních nákladů. To znamená, že pokud se poplatník rozhodne, že bude postupovat podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění zákona č. 87/2009 Sb., bude muset za rok 2008 veškeré finanční náklady z úvěrů a půjček uzavřených od 1. 1. 2008 (nebo uzavřených před tímto datem, ale s dodatky sjednanými po 1. 1. 2008) testovat podle tohoto znění.

Postup v roce 2009

Taktéž ještě v roce 2009 budou poplatníci v případě smluv uzavřených do konce roku 2007 testovat daňovou uznatelnost úroků z úvěrů a půjček podle pravidel platných do konce roku 2007 (tzn. i s výjimkou pro smlouvy uzavřenými mezi sesterskými společnostmi do konce roku 2003).

Avšak u smluv o úvěru či půjče uzavřených od 1. 1. 2008 nebo u smluv uzavřených dříve, ke kterým byly po 1.1.2008 sjednány dodatky, kterými se měnila výše jistiny (půjčené částky) nebo výše úrokové sazby, již musí poplatníci testovat daňovou uznatelnost finančních nákladů výhradně podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění zákona č. 87/2009 Sb.

Postup od roku 2010

Podle současného znění legislativy v této oblasti, budou od roku 2010 již veškeré finanční náklady z úvěrů a půjček bez ohledu na datum uzavření smlouvy testovány podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP ve znění zákona č. 87/2009 Sb.