Dokumenty EU, které se otázkami bezpečné práce zabývají, nestanovují specifické požadavky na výkon dozoru v této oblasti.
V příslušných směrnicích tak lze nalézt např. požadavky toho typu, že zaměstnavatel je povinen vypracovávat informace o úrazech pro příslušné úřady nebo že zaměstnavatel je povinen informovat zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci o výsledcích kontrol dozorových orgánů. Jinak ponechávají evropské dokumenty úpravu pro výkon dozoru na každém členském státě. Výkon jednoho z mnoha dozorů, a to pro oblast hornictví, je stručně představen níže.
Státní báňská správa ve své současné podobě plní úkoly státu prakticky již od roku 1957, kdy byl vyhláškou předsedy Ústředního báňského úřadu č. 259/1957 Ú.l. vyhlášen statut státní báňské správy. Ústřední báňský úřad byl zrušen zákonem České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se provádějí další opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky. Současně podle § 2 odst. 1 písm. a) tohoto zákona byl zřízen Český báňský úřad jako ústřední orgán státní správy. Vznikl tedy obdobně jako ministerstva, což odpovídá jeho významu i postavení mezi orgány patřícími do soustavy ústředních orgánů státní správy řízených vládou. Celou organizaci státní báňské správy (dále jen „SBS“) potom upravil § 38 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších úprav (dále jen „zákon č. 61/1988 Sb.“) tak, že byla vytvořena dvoustupňová organizace na principech odbornosti, monokratismu a nevolitelnosti. Odbornost si vyžadují specifická rizika, která hornickou činnost provázejí, a také nutnost v mnoha případech rozhodovat přímo na místě výkonu činnosti, kdy základní podmínkou pro takové řešení je vysoká odborná znalost věci, nemá-li existovat nebezpečí, že dojde k unáhlenému nebo nesprávnému rozhodnutí s případnými negativními dopady. Monokratické rozhodování znamená, že rozhodování není kolegiální, na druhou stranu ale neznamená, že o všem rozhoduje jenom předseda úřadu, neboť určité pravomoci jsou delegovány až na báňské inspektory podle § 42 zákona č. 61/1988 Sb. Územní kompetence byly rozděleny mezi 9 obvodních báňských úřadů s působností po celém území České republiky v podobě, kterou nejnověji vymezila vyhláška č. 306/2002 Sb., kterou se určují obvody působnosti obvodních báňských úřadů. Toto rozdělení respektuje krajské uspořádání České republiky, ale některé obvodní báňské úřady (dále jen „OBÚ“) vykonávají svoji působnost ve více krajích - např. OBÚ Brno pro území kraje Vysočina, kraje Jihomoravského a Olomouckého.
Věcná kompetence orgánů SBS byla stanovena ve formě výkonu vrchního dozoru v § 39 zákona č. 61/1988 Sb.
Kromě kompetence dozorové je důležitá je i kompetence normotvorná, kdy na základě zmocnění k provedení horního zákona - např. pro zvláštní zásahy do zemské kůry, ale zejména k provedení zákona č. 61/1988 Sb. jsou vydávány obecně závazné právní předpisy, které podrobně upravují požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem (např. § 6 odst. 6 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb.). Tyto předpisy tak plní v podstatě funkci měřítka, kterým se posuzuje úroveň bezpečnosti práce v dozorovaných organizacích. Srovnávání skutečností s předpisovým stavem je hlavní pracovní metodou báňských inspektorů. Děje se tak formou inspekcí, neohlášených kontrol, specializovaných, komplexních nebo generálních prověrek, ale i ověřováním odborné způsobilosti vybraných profesí. Uvedené kontroly jsou prováděny buď pouze báňskými inspektory, nebo se tak děje i za přítomnosti zástupců jiných dozorových orgánů, případně orgánů společenské kontroly. Pouze kontrolní činnost by ovšem nestačila, důležitá je i činnost nápravná. Ta se provádí buď nepřímo - např. blokovými pokutami nebo pokutami ve správním řízení, nebo přímo - zastavením provozu a odstraněním závad uložené závazným příkazem, odebráním průkazu o odborné způsobilosti apod.
§ 39 zákona č. 61/1988 Sb. je důležitý i z pohledu jiných dozorů, neboť vymezuje v odst. 2 působnost SBS vůči některým z nich. Mezní případy výkonu dozoru jsou řešeny na základě dohod uzavřených mezi příslušnými orgány dozoru.
Například pro těžbu radioaktivních surovin nebo ukládání radioaktivních odpadů do podzemí nestanoví zákon č. 61/1988 Sb. žádné omezující požadavky z pohledu výkonu vrchního dozoru ve vztahu k jiným dozorům. Radioaktivní materiály - odpady i suroviny jsou podřízeny režimu zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), neboť se jedná o pracoviště podléhající požadavkům vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. Podle § 14 písm. f) této vyhlášky patří mezi pracoviště III. kategorie pracoviště pro těžbu a zpracování uranové rudy zahrnující těžbu, úpravu, nakládání s koncentrátem, provoz dekontaminačních stanic, shromažďování produktů hornické činnosti na odvalech a v kalových polích. Nakládání s radioaktivními odpady potom řeší hlava III vyhlášky č. 307/2002 Sb. Zákonem č. 1/1993 Sb. České národní rady ze dne 21. prosince 1992, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů a kterým se provádějí další opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky, byl zřízen podle č. l odst. 4) tohoto zákona Úřad pro jadernou bezpečnost jako ústřední orgán státní správy České republiky. V § 3 odst. 2 písm.a) atomového zákona pak byla vymezena působnost Státního úřadu pro jadernou bezpečnost tak, že Úřad vykonává státní dozor nad jadernou bezpečností, jadernými položkami, fyzickou ochranou, radiační ochranou, havarijní připraveností a technickou bezpečností vybraných zařízení a kontroluje dodržování povinností podle atomového zákona. Při kontrolách na pracovištích s výskytem ionizujícího záření tak orgány SBS provádějí výkon vrchního dozoru v rozsahu jako na jiných pracovištích s hornickou činností, ale např. bez kontrol kvality ovzduší z hlediska ionizujícího záření.
Dalším orgánem dozoru, který se dotýká působnosti orgánů SBS, je drážní dozor. Drážní dozor je vykonáván pouze v rozmezí působnosti zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 266/1994 Sb. se zákon nevztahuje na dráhy důlní, průmyslové a přenosné a na lyžařské vleky. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a bezpečnost provozu důlní dráhy hnědouhelného lomu je tedy upravena ve vyhlášce č. 35/1998 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu důlní dráhy hnědouhelného lomu. Na drahách o rozchodu 900 a 1435 mm v organizacích Mostecká uhelná a.s., Severočeské doly a.s. a Sokolovská uhelná, právní nástupce a.s., tak vykonávají vrchní dozor OBÚ v Mostě a Sokolově. Vyhláška č.35/1998 Sb. je v současné době předmětem novelizace a legislativní proces by měl být ukončen v letošním roce.
V roce 2005 došlo k přijetí zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Jak je uvedeno v § 6 odst. 4 písm. d) tohoto zákona, působnost úřadu a inspektorátů se nevztahuje na právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, u nichž vykonává vrchní dozor orgán státní správy podle zákona. č. 61/1988 Sb. Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání, pokud vykonávají některou z činností uvedených v části druhé nebo třetí zákona č. 61/1988 Sb., se považují za organizace, kterým zákony ukládají povinnosti (např. § 38 horního zákona) a orgány SBS podle § 39 a § 40 zákona č. 61/1988 Sb. potom při výkonu vrchního dozoru nad dodržováním horního zákona, tohoto zákona a předpisů vydaných na jejich základě v podstatě kontrolují plnění těchto povinností. Mezi činnosti uvedené v části druhé a třetí zákona č. 61/1988 Sb. patří jak hornické činnosti podle § 2, tak i činnosti prováděné hornickým způsobem podle § 3 zákona č. 61/1988 Sb., ale i činnosti spojené s nakládáním s výbušninami podle § 21 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb., což je jejich výroba, přeprava, skladování, používání a další, kromě výzkumu, vývoje a zkoušení. Orgány SBS plnily i úkoly jako orgány státního odborného dozoru podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, ale přijetím zákona č. 251/2005 Sb. byl ze zákona vypuštěn pojem „orgány státního odborného dozoru“ a úpravou § 136a zákoníku práce včetně poznámky pod čarou se tak i orgány SBS staly orgány, které plní úkoly inspekce práce, ale podle jiného zákona. Státní odborný dozor vykonávaný orgány inspekce práce se však podle § 3 odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb. na pracoviště a zařízení podléhající dozoru orgánů SBS nevztahuje.
Významnou oblastí z pohledu kompetencí jsou technická zařízení. Ta blíže specifikuje § 8 zákona č. 61/1988 Sb. Zákon č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb. vložil do § 8 zákona č. 61/1988 Sb. nový odstavec 6, podle kterého se požadavky na technická zařízení neuplatní na tzv. stanovené výrobky podle § 12 zákona č. 22/1997 Sb., tj. na výrobky, pro které jsou technické požadavky stanoveny některým z nařízení vlády provádějících zákon č. 22/1997 Sb. a které jsou transpozicí některé ze sektorových směrnic EU pro jednotlivé druhy výrobků. Tím byla z povolování tzv. vybraných důlních zařízení vyloučena všechna zařízení, která jsou současně stanovenými výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb. ČBÚ považoval tímto krokem legislativní úpravu, která blíže upravovala vybraná důlní zařízení, za vyhovující i pro EU. Přesto jeho kroky, vedoucí k dalšímu zjednodušení agendy tím, že by se okruh vybraných důlních zařízení novelou vyhlášky č. 73/2002 Sb. zúžil, nebyly ze strany Evropské komise akceptovány a ČBÚ v rámci notifikačního procesu byl upozorněn na některá konfliktní ustanovení stávající vyhlášky z pohledu EU, zejména požadavků na ověřovací provoz nebo neexistenci doložky vzájemného uznávání. Proto ČBÚ vyhláškou č. 199/2005 Sb. celou vyhlášku č. 73/2002 Sb. k 26. 5. 2005 zrušil. Kromě vybraných důlních zařízení jsou v organizacích dozorovaných orgány SBS používána vyhrazená technická zařízení ve smyslu § 8a zákona č. 61/1988 Sb.
Nařízení vlády č. 352/2000 Sb. stanovilo, že se některá ustanovení vyhlášek o tzv. vyhrazených technických zařízeních, která vydal ČBÚ spolu s Českým úřadem bezpečnosti práce (ČÚBP) pro technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová pod č. 18 až č. 21/1979 Sb., nebudou vztahovat na stanovené výrobky podle § 12 zákona č. 22/1997 Sb. Vyhlášky č. 18 až č. 21/1979 Sb. byly pro hornictví vyhláškami č. 159/2002 Sb., č. 393/2003 Sb., č. 394/2003 Sb. a č. 395/2003 Sb. fakticky zrušeny. Zůstala tak z celé řady společných vyhlášek v platnosti pouze jediná - vyhláška č. 50/1978 Sb.,o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění vyhlášky č. 98/1982 Sb. Tuto vyhlášku doplnily další vyhlášky, a to vyhláška ČBÚ č. 74/2002 Sb., o vyhrazených elektrických zařízeních a vyhláška ČBÚ č. 75/2002 Sb., o bezpečnosti provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.
Kromě řady nových vyhlášek však musí organizace podléhající vrchnímu dozoru orgánů SBS dodržovat i řadu platných nařízení vlády, jejichž dodržování kontrolují i orgány inspekce práce. Z důvodů odstranění duplicity tak musela být zrušena vyhláška č.73/1994 Sb., o zajištění bezpečnosti práce a provozu u skladovacích zařízení sypkých hmot, a to vyhláškou č. 91/2003 Sb., neboť požadavky na tato zařízení obsahuje příloha č. 5 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.
Další zrušenou společnou vyhláškou, kterou vydaly v minulosti dozorové orgány (ČBÚ a ČÚBP), je vyhláška č. 110/1975 Sb.,o evidenci a registraci pracovních úrazů a hlášení provozních nehod (havárií), ve znění vyhlášky č. 274/1990 Sb. Vyhláška byla zrušena k 1. lednu 2002, kdy začalo platit nařízení vlády č. 494/2001 Sb. Kromě povinností stanovených zákoníkem práce - § 133c odst. 4 - povinnost ohlásit každý pracovní úraz, § 133c odst. 2 - povinnost sepsat záznam o úrazu, jsou tyto povinnosti blíže upraveny v § 3 nařízení vlády č. 294/2001 Sb., kde je v příloze i vzor záznamu o úrazu. Podle tohoto nařízení vlády se hlásí všechny úrazy včetně smrtelných i OBÚ a jim se také zasílají záznamy o úrazech. Podle § 6 odst. 3 zákona č. 61/1988 Sb. však musí organizace hlásit bezodkladně i závažné pracovní úrazy a je povinna zasílat na OBÚ výsledky šetření závažných pracovních úrazů. Vyhláška č. 447/2002 Sb., o hlášení závažných událostí a nebezpečných stavů, závažných provozních nehod (havárií), závažných pracovních úrazů a poruch technických zařízení, již jenom upřesnila požadavky na hlášenky zasílané na OBÚ.
Ne vždy však lze vymezit kompetence pouze předpisy. Také při těžbě nerostů dochází k tomu, že některé firmy provádí více činností v jednom areálu a je tedy nezbytné dozor nad jednotlivými pracovišti rozdělit mezi orgány SBS a orgány inspekce práce. To bylo v minulosti řešeno smlouvami mezi dozorovými orgány. S ohledem na legislativní změny, které v oblasti dozoru v poslední době nastaly, bude zřejmě nezbytné aktualizovat i tuto oblast.
Nový zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci můžete prodiskutovat s odbornicí JUDr. Annou Janákovou na semináři, který se bude konat 25. července 2006 v Praze.
