Jednou z podmínek zachování potřebné úrovně řídící činnosti je organizování dobrého informačního systému.
Jen takový může poskytovat vedení informace v potřebné struktuře a kvalitě jak pro koncepční tak operativní řízení. Za tím účelem management používá různě koncipované systémy, které soustřeďují, třídí, shrnují a zpracovávají informace.
V základním rozdělení rozlišujeme informační systémy na ty, které vypovídají o čekávaných jevech a skutečnostech před tím než nastanou (ex ante), a na ty, které vypovídají o týchž jevech a skutečnostech až když nastaly (ex post). Mezi IS, které poskytují informace ex ante, řadíme např. systém tvorby a užití různě koncipovaných rozpočtů, koncepčního plánování, operativních rozpočtů, nebo systém předběžných kalkulací. Mezi IS, které poskytují informace ex post, řadíme systémy např. výsledných kalkulací statistiky, operativní evidence a především účetnictví a to účetnictví rozdělené na dva základní subsystémy.
Účetnictví se rozděluje do dvou relativně samostatných částí, z nichž každá má samostatné účetní knihy; účetnictví o účetní jednotce jako celku- základní, resp. finanční účetnictví- a účetnictví o činnosti např. vnitropodnikových útvarů – vnitropodnikové účetnictví, někdy také nazývané jako účetnictví provozní.
Základní rozdíly mezi oběma subsystémy jsou:
ü v obsahu,
ü v míře uplatněné právní regulace,
ü v uživatelském pojetí
Finanční účetnictví (základní) charakterizuje účetní jednotku jako celek, a to primárně ve vztahu k okolí. Finanční účetnictví sleduje a zobrazuje hospodářské jevy týkající se účetní jednotky i mimo tuto účetní jednotku. Na základě vedeného finančního účetnictví sestavují účetní jednotky předepsané účetní výkazy které jsou přednostně určeny pro vnější uživatele účetních dat . Proto je průběžně vyvíjena regulérní snaha o jejich standardizaci, a to nejen na úrovni národní ale i mezinárodní, s cílem zajistit co největší srovnatelnost účetních informací pro jejich uživatele ( a extenzivně i pro auditory). Mezinárodní standardizace se vztahuje zvláště na podnikatelskou sféru , ale v poslední době sílí snahy po stejné standardizaci v rámci veřejné sféry a veřejných rozpočtů.(Viz. Mezinárodní účetní standardy pro veřejný sektor - IPSAS).
Nákladové účetnictví (též provozní, resp. vnitropodnikové) se zabývá vnitřními jevy, především náklady k nim vztaženými, přičemž poskytuje i část informací pro finanční účetnictví. V současných (tržních) podmínkách se neprovádí žádná jeho regulace či standardizace, maximálně se mohou vyhlašovat zásady či metodická doporučení. Přesto u těch informací, které poskytuje pro finanční účetnictví , by se měla dodržovat určitá předepsaná úprava (např. účtování o polotovarech a nedokončené výrobě).
Manažerské účetnictví je širší svým obsahem a záběrem. Poskytuje různě agregovaná data a plní informační potřeby bohatých zpětných vazeb. Je to vnitřní zdroj informací pro vrcholový management, který pro svoje potřeby a při orientaci na řízení rizik organizuje důmyslné systémy podle vlastních identifikovatelných potřeb a pravidel. Jinak řečeno, mezi hlavní funkce účetnictví pro vnitřní řízení dnes nazývaného manažerské účetnictví, náleží poskytování souboru různých informací potřebných pro efektivní řízení rizik za účelem plnění 3E ( Economy Efficiency, Effectiveness). Způsob vytváření manažerského účetnictví je nad rámec tohoto článku, ale zjednodušeně lze uvést, že do jeho sféry se zahrnují tradiční metody pro podávání informací ex ante i ex post, ale především moderní metody evidence a kontroly nákladů, moderní metody rozpočetnictví, výpočtu a analýz finančních ukazatelů, výnosnosti vložených prostředků a další, které se začínají uplatňovat i v české republice. I veřejné finance budou podle nových koncepcí vytvářeny administrativními a finančními řídícími a kontrolními mechanismy, které spočívají v odpovědnosti managementu a jsou prvním pilířem v systému nově zaváděného moderního systému řízení a kontroly veřejných financí v rámci PIFC - Public Internal Financial Control. Důraz je přitom kladen na kritéria hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti administrativního rozhodování při přijímání cílů a jejich vlastní realizaci v procesu zajišťování veřejné správy. Z těchto a dalších důvodů lze poslání manažérského účetnictví uvádět v přímé v souvislosti s nutnými kontrolními mechanismy a pro potřeby integrovaného – administrativního a finančního – řízení, které je orientováno na efektivnost řízení, nikoliv pouze na stránku informační.
Ve shrnutí je nutno konstatovat, že o obsahu „ účetnictví pro řízení“ resp. „ účetnictví pro vnitřní potřebu“ tím méně „manažerského účetnictví“ se nezmiňuje žádný obecně závazný předpis. Pokud se však přímo zaměříme na oblast neziskových organizací a oblast veřejných financí je název uveden a obsah definován např. v Českých účetních standardech – jako „Vnitropodnikové účetnictví“.
Tuto definici je nutno chápat přinejmenším jako zúžené pojetí vyložených pojmů provozního resp. nákladového účetnictví, či nově pojímaného manažerského účetnictví. Výše uvedená formulace navozuje představu pouhé implementace analytických účtů v rámci finančního účetnictví. Z toho vyplývá, že takto organizované účetnictví, podléhá stejné regulaci jako finanční (základní) účetnictví podle zákona o účetnictví a je vázáno tudíž i stejnými pravidly.
Naproti tomu manažerské účetnictví představuje „otevřený systém“, a řídí se vlastními pravidly, která jsou určována odlišnými principy. Manažerské účetnictví informace rozvíjí pro potřeby řízení zvláště pro rozhodování. Jak využít výkazy v řídící a kontrolní činnosti veřejných rozpočtů Vám poradí Ing. Prokůpková na semináři 16.6.2008 v Praze.
