Jak je uvedeno v předchozím článku pod názvem „Dávky nemocenského pojištění“ dochází od 1. ledna 2007 k zásadní změně u nemocenského v tom, že tato dávka nemocenského pojištění přísluší zásadně vždy až od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (dále též „DPN“).
Přijďte se informovat, jaké změny přinese nová úprava zákoníku práce! Kam? Na seminář „Základní principy nového zákoníku práce“, který se bude konat 6. prosince 2006 v Praze.
Pro společnost s r. o., je-li zaměstnavatelem, tato změna znamená, že v období prvních 14 dní DPN bude zaměstnanci v pracovním poměru nebo zaměstnanci činnému na základě dohody o pracovní činnosti povinna poskytovat náhradu mzdy, popřípadě náhradu odměny z dohody o pracovní činnosti (dále též společně označené jako náhrada mzdy zkratkou „NM“), a to za podmínek stanovených v § 192 až 194 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“). S ohledem na zcela opačnou koncepci tohoto nového zákoníku, která je založena na zásadě „co není zakázáno, je dovoleno“ (na rozdíl od dosavadní pracovněprávní úpravy), je třeba zdůraznit, že podle § 363 odst. 2 ZP se účastníci pracovněprávních vztahů nemohou odchýlit mimo jiné právě také od ustanovení § 192 odst. 1 až 4 a § 193 tohoto zákoníku.
Právní povaha náhrady mzdy (náhrady odměny z dohody o pracovní činnosti)
V nové pracovněprávní úpravě lze obecně charakterizovat NM při DPN jako náhradu svého druhu, která má - vedle znaků společných s ostatními náhradami mezd dosud poskytovanými při překážkách v práci nebo při dovolené na zotavenou podle pracovněprávních předpisů - též znaky specifické, závislé na splnění podmínek stanovených předpisy o nemocenském pojištění, a to pokud jde například o účast zaměstnanců na tomto pojištění, nárok na nemocenské, nárok na jeho výplatu a způsob stanovení (výpočtu) NM. Právě závislostí na těchto podmínkách činí NM v rozhodující míře srovnatelnou s dávkou nemocenského pojištění - nemocenským. Na rozdíl od jiných náhrad mezd při překážkách v práci ať na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo při čerpání dovolené na zotavenou, anebo kdy zaměstnanci přísluší náhrada za nevyčerpanou dovolenou - tedy v případech, kdy právo na tuto náhradu mzdy vzniká zaměstnanci za podmínek stanovených v ZP - se posuzuje vznik práva na NM při DPN nejen podle pracovněprávního předpisu, ale též podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „ZNP“), na nějž ZP přímo odkazuje. Důvodem k přijetí takového řešení byla především snaha o dosažení srovnatelné úrovně podmínek hmotného zabezpečení zaměstnance po celé období trvání jeho DPN, tedy bez ohledu na to, zda je mu v této době vyplácena NM nebo nemocenské.
Základní podmínky pro poskytování náhrady mzdy
Podle § 192 odst. 1 ZP má v období prvních 14 kalendářních dní DPN právo na NM zaměstnanec (v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti), který ke dni vzniku DPN (nařízení karantény) splňuje podle ZNP podmínky nároku na nemocenské. V mezích uvedeného období mu tato NM přísluší za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle ZNP, a pokud trvá pracovní poměr nebo neuplynula doba, na níž byla sjednána dohoda o pracovní činnosti, nikdy však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského.
Z výše uvedených dvou prvních okruhů podmínek, tj. podmínek pro nárok na nemocenské a pro nárok na výplatu nemocenského, jsou jednotlivé předpoklady rozhodné z hlediska práva zaměstnance společnosti s ručením omezeným na NM a na její výplatu konkrétně vyjmenovány v předchozím článku „Dávky nemocenského pojištění“ pod bodem 4, proto je není třeba na tomto místě znovu opakovat. Ke zbývajícím dvěma podmínkám je však třeba uvést následující.
A. Jestliže dojde v období prvních 14 kalendářních dnů trvání DPN, v nichž zaměstnanci vzniklo právo na NM a na její výplatu, k rozvázání jeho pracovního poměru (zrušení dohody o pracovní činnosti), má zaměstnanec toto právo jen do dne, v němž uvedený pracovněprávní vztah naposledy trval. Ke skončení pracovního poměru i v době DPN přitom může dojít v celé řadě případů, a to dohodou, v důsledku uplynutí sjednané doby, z důvodu zrušení pracovního poměru ve zkušební době (s výjimkou uvedenou v § 66 odst. 1 ZP), uplynutím výpovědní doby (s výjimkou uvedenou v § 53 a 54 ZP) a konečně také na základě okamžitého zrušení pracovního poměru. Dohodu o pracovní činnosti lze zrušit bez omezení, která v případě pracovního poměru spočívají např. v zákazu výpovědi z určitých výpovědních důvodů. Vzhledem k tomu, že NM náleží jen za dobu, v níž trvá pracovněprávní vztah, je ochranná lhůta podle ZNP pro NM nerozhodná.
B. Výplata NM zaměstnanci nepřísluší déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. ZP zde odkazuje na ust. § 26 ZNP - tedy na obecnou podpůrčí dobu v délce nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, přičemž platí, že vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do uvedené podpůrčí doby předchozích dočasných pracovních neschopností uznaných i pro jinou pojištěnou činnost, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Pro poskytování NM poživatelům starobního nebo plného invalidního důchodu neplatí omezení, jež se na ně vztahuje pro výplatu nemocenského podle § 28 odst. 1 ZNP. Tak například bude-li uzavřen pracovní poměr s poživatelem starobního důchodu na dobu od 1. 1. do 31. 12. 2007, pracovní doba bude rozvržena na pondělí až pátek a stanovena na 8 hodin denně, a tento zaměstnanec by byl uznán každý měsíc vždy od 1. do 14. dne dočasně práce neschopným, náležela by mu NM za každý měsíc za 10 pracovních dnů, tj. celkem 120 pracovních dnů za rok 2007.
Pracovní dny
NM náleží jen za dny, v nichž měl zaměstnanec podle rozvrhu pracovní doby (směny) pracovat. Zaměstnanec v pracovním poměru má podle § 13 odst. 3 ZP právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou kratší pracovní doby (§ 80) nebo konta pracovní doby (§ 86 a 87), jakož i právo na rozvržení pracovní doby před zahájením práce. Rozvržení pracovní doby zaměstnance v pracovním poměru je tedy zaměstnavatel povinen vždy předem určit.
V případě dohody o pracovní činnosti, v níž musí být mimo jiné uveden pouze sjednaný rozsah pracovní doby, v jehož rámci nesmí výkon práce překročit v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby (viz § 76 odst. 2 a 5 ZP), je zaměstnavatel povinen podle § 194 ZP zaměstnanci jen pro účely poskytování náhrady odměny z této dohody za dobu DPN předem rozvrhnout týdenní pracovní dobu do směn. Doporučuje se, aby pro uvedený případ byla týdenní pracovní doba rozvržena do směn vždy s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám dohody o pracovní činnosti, zejména s ohledem na dohodou sjednaný rozsah pracovní doby. Například v případě, že sjednaný rozsah pracovní doby v týdnu bude činit 15 hodin, bude s ohledem na další okolnosti vyplývající z dohody nebo charakteru vykonávané činnosti vhodné tuto týdenní pracovní dobu rozvrhnout do pěti směn (pondělí až pátek) po 3 hodinách. V takovém případě se bude při DPN náhrada odměny z dohody o pracovní činnosti poskytovat jen za takto určené dny. Je-li na základě dohody o pracovní činnosti práce vykonávána „podle potřeby zaměstnavatele“ při sjednaném rozsahu pracovní doby například „nejvýše 20 hodin týdně“ nebo „nejvýše poloviny stanovené týdenní pracovní doby“, lze doporučit rozvržení týdenní pracovní doby do směn s přihlédnutím k předpokládané potřebě výkonu pracovní činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele v době trvání jeho pracovního závazku. Lze očekávat, že právě z tohoto důvodu v rámci smluvní volnosti bude v zájmu zaměstnance dohodnout se zaměstnavatelem již při uzavření dohody o pracovní činnosti podrobnější podmínky týkající se sjednaného rozsahu pracovní doby a také podmínky rozvržení týdenní pracovní doby do směn pro účely případného poskytování náhrady odměny z dohody o pracovní činnosti při DPN.
Svátky
NM při DPN náleží i za svátky, v nichž by zaměstnanec nepracoval proto, že připadly na jeho obvyklý pracovní den a za které by mu jinak příslušela náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku (§ 115 odst. 3 ZP). Bude-li tedy zaměstnanci v takovém dni trvat DPN, náleží mu za takový den NM z titulu DPN.
Směny s pracovní dobou rozvrženou do dvou po sobě následujících kalendářních dnů
Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným v průběhu pracovní směny, náleží NM v poměrné výši odpovídající neodpracované době z celkové délky pracovní směny. U zaměstnanců, u nichž je směna rozložena do dvou po sobě následujících kalendářních dnů, se za pracovní den považuje den, v němž zaměstnanec nastupuje do práce s výjimkami uvedenými v následujícím příkladech.
Příklad
Zaměstnanec pracující v nočních směnách byl uznán dočasně práce neschopným od středy 4. dubna a DPN trvala 3 týdny, tedy do úterý 24. dubna. Protože NM náleží pouze v období prvních 14 kalendářních dní trvání DPN, tj. od středy 4. do úterý 17. dubna, a od 15. kalendářního dne DPN, tj. od středy 18. dubna již přísluší nemocenské, poskytne zaměstnavatel tomuto zaměstnanci NM naposledy za část směny připadající na úterý 17. dubna, tedy pouze za 2 hodiny, které odpovídají části směny od 22 do 24 hodin uvedeného dne. Za středu 18. dubna zaměstnanec již obdrží nemocenské. NM nelze totiž poskytovat nad rámec období prvních 14 po sobě jdoucích kalendářních dnů trvání DPN.
Náhradní volno za práci přesčas ve vztahu k DPN
Podle § 114 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci za dobu práce přesčas mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dosažená mzda), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
Příklad
Zaměstnanec má pracovní dobu pravidelně rozvrženou na pondělí až pátek. Zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodli na poskytnutí náhradního volna za vykonanou práci přesčas v rozsahu 8 hodin, a to v pátek 20. dubna 2007. Zaměstnanec však byl dne 19. dubna 2007 uznán dočasně práce neschopným (po stanovení čerpání náhradního volna) a v pátek 20. dubna tedy nemohl dohodnuté náhradní volno čerpat. Zaměstnavatel proto poskytne tomuto zaměstnanci NM za pátek 20. dubna, i když v tomto dni neměl z důvodu čerpání náhradního volna pracovat. Je tomu tak proto, že náhradní volno za práci přesčas musí být poskytnuto fakticky, jinak náleží příplatek za práci přesčas. Pátek 20. dubna byl pro zaměstnance pracovním dnem.
Některé další skutečnosti vztahující se k NM při DPN
A. Bezprostředně na sebe navazující dvě DPN
Jestliže po ukončení DPN zaměstnanci vznikne v následujícím kalendářním dni další DPN, považuje se tato DPN za pokračování předcházející DPN (§ 55 odst. 4 ZNP).
Příklad
Zaměstnanec byl uznán DPN od 1. do 7. února 2007. Dne 8. února 2007 nastoupil do práce, odpracoval však polovinu z osmihodinové směny a téhož dne byl opět uznán DPN, s tím, že tato DPN trvala do 20. února 2007. V tomto případě zaměstnanec obdrží za odpracovanou část směny mzdu, za neodpracovanou část směny NM. Protože jde o pokračování předchozí DPN, bude mu zaměstnavatel poskytovat NM jen do 14. února, neboť období prvních 14 kalendářních dní, v němž je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům NM při DPN, v daném případě trvá od 1. do 14. února. Od 15. února 2007 již zaměstnanci náleží nemocenské.
Příklad
Jestliže by byl zaměstnanec z předchozího příkladu dne 21. února 2007 znovu uznán DPN, jednalo by se opět o pokračování předchozí DPN. NM mu v takovém případě ode dne vznik této další DPN vůbec nenáleží, protože období prvních 14 kalendářních dní pro její poskytování skončilo již 14. února 2007.
B. Počátek období 14 kalendářních dní pro NM ve zvláštním případě
Období prvních 14 dnů DPN počíná ode dne, kdy DPN vznikla. Avšak vznikla-li DPN ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů DPN pro účely poskytování NM následujícím kalendářním dnem (§ 192 odst. 1 ZP - věta třetí).
C. Vznik DPN v době nařízené karantény a naopak
Jestliže v období prvních 14 kalendářních dní trvání DPN (karantény) náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, NM nepřísluší (§ 192 odst. 1 ZP - věta čtvrtá). K takové situaci může docházet spíše výjimečně, a to například:
· vznikne-li právo na NM z důvodu dočasné pracovní neschopnosti v době, kdy trvá nárok na výplatu nemocenského (popř. právo na výplatu NM) z důvodu karantény a naopak. V takovém případě výplata NM z důvodu dočasné pracovní neschopnosti přichází v úvahu až po skončení karantény. Z hlediska poskytování NM při DPN, jež vznikla v době trvání karantény lze uvést následující příklad.
Příklad
Zaměstnanci byla nařízena karanténa od 1. do 21. dubna 2007. Zaměstnavatel mu začal vyplácet NM za pracovní dny od 1. dubna. V době karantény zaměstnanec utrpěl úraz, pro nějž byl uznán dočasně práce neschopným, a to od - do:
6. - 30. dubna - NM náleží z titulu karantény do 14. dubna; z titulu úrazu vůbec,
16. dubna - 11. května - z titulu karantény náležela NM do 14. dubna a od 15. do 21. dubna nemocenské; z titulu úrazu náleží NM až od 22. dubna, avšak již jen po dobu 8 kalendářních dní, tj. do 29. dubna (16. - 29. 4. činí 14 kalendářních dní).
· vznikne-li v době prvních 14 kalendářních dní trvání DPN nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, NM nenáleží.
Příklad
Těhotná zaměstnankyně byla na počátku 9. týdne před očekávaným dnem porodu uznána DPN a zaměstnavatel jí začal v rámci prvého období 14 kalendářních dnů trvání DPN poskytovat NM. Na počátku 8. týdne se však tato zaměstnankyně rozhodla nastoupit na peněžitou pomoc v mateřství, aniž by současně nastoupila mateřskou dovolenou. Dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství jí v uvedeném případě nadále nenáleží od zaměstnavatele NM při DPN, a to i přesto, že její DPN v rámci uvedeného 14-tidenního období neskončila. Zaměstnankyně na mateřskou dovolenou nastoupila až na počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu.
D. Vyloučení souběhu NM při DPN s právem na náhradu mzdy pro jinou překážkou v práci
Poslední - pátá věta § 192 odst. 1 ZP stanoví, že vznikne-li zaměstnanci v době DPN právo na NM při DPN (§ 192 věta první až třetí), nepřísluší mu současně náhrada mzdy z důvodu jiné překážky v práci. Bude tomu tak například při poskytování studijních úlev s náhradou mzdy v souvislosti se zvyšováním kvalifikace zaměstnance nebo při jiných důležitých osobních překážkách v práci, při nichž se zaměstnanci poskytuje pracovní volno s náhradou mzdy.
