Prosím o zodpovězení dotazu ve věci naší bývalé zaměstnankyně, která je již ve starobním důchodu a které byla v době zaměstnání v naší firmě uznaná nemoc z povolání.
. Nyní stále absolvuje každý rok lázeňskou léčbu zaměřenou na svou chorobu z povolání, která se uskutečňuje na doporučení odborného lékaře. (Má od lékaře potvrzení). Má tato bývalá zaměstnankyně nárok na proplacení lázeňské taxy a na dopravné, i když už není zaměstnanec, o kterém se stále mluví v zákoníku práce?
Nový zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci je v platnosti již 7 týdnů. Jaké změny přinesl se dozvíte od odbornice JUDr. Anny Janákové na semináři, který se bude konat 20. února 2007 v Praze.Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen (ust. § 190 zákoníku práce č. 65/1965 Sb.). Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti nezprostí podle ust. § 191 zákoníku práce.
Zaměstnanci, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá (ust. § 193 zákoníku práce), poskytnout náhradu za:
a. ztrátu na výdělku,
b. bolest a ztížení společenského uplatnění,
c. účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
d. věcnou škodu.
Zatímco škody, za které přísluší náhrady uvedené pod body a) a b) vznikají zaměstnanci v období, kdy dojde k uznání nemoci z povolání nebo nedlouho po něm, škody, za které přísluší náhrady uvedené pod body c) a d) mohou vznikat i s větším časovým odstupem od momentu uznání nemoci z povolání. Zaměstnanec už dávno nemusí pracovat u původního zaměstnavatele, ale může být zaměstnán u jiného zaměstnavatele, nebo dokonce může být poživatelem invalidního nebo starobního důchodu. Důležité pro posouzení je, že odpovědnost za škodu vzniklou nemocí z povolání je jednoznačně dána (viz úvodní odstavec) a tato odpovědnost platí i pro škody, které v souvislosti s nemocí z povolání zaměstnanec (resp. i bývalý zaměstnanec) utrpí později. Např. u nákladů spojených s léčením je to například opakovaná lázeňská léčba a doprava s ní spojená, u věcné škody to mohou například být též náklady vedení domácnosti u zaměstnance, které si v důsledku např. pracovního úrazu nemůže sám plně zajišťovat. Jednotlivé nároky mohou vznikat postupem času.
Aby zaměstnanec mohl uplatnit nárok na náhradu takové škody, musí mu tato škoda nejdříve vzniknout - tedy musí např. sám vynaložit finanční prostředky na lázeňskou léčbu a musí to patřičným dokladem (doklady) prokázat, pokud nárokuje náhradu takové škody u odpovědného zaměstnavatele. Pokud je lázeňská léčba hrazena z veřejného zdravotního pojištění, zaměstnanci škoda nevzniká, protože nemusel vydat finanční prostředky. Pokud je z veřejného zdravotního pojištění hrazena jen část nákladů lázeňské léčby, pak ani tato část nemůže být nárokována zaměstnancem v rámci náhrady škody.
Důležité ovšem je, že vzniklá škoda musí být v příčinné souvislosti s nemocí z povolání. Lázeňská léčba bývá komplexní a ne všechny procedury, které jsou předepsány pacientovi, musí být zaměřené k léčení nemoci z povolání, doplňkové procedury mohou být zaměřeny celkově na celkovou péči o lázeňského pacienta nebo na jiné zdravotní neduhy pacienta, kterými trpí bez souvislosti s nemocí z povolání. Náklady vynaložené na procedury, které nejsou zaměřené na léčbu nemoci z povolání, podle mého názoru nejsou škodou, která by byla v přímé souvislosti s nemocí z povolání a zaměstnavatel za ni neodpovídá. Zaměstnanec by měl doložit vzniklou škodu dostatečnými doklady, aby bylo možné jednoznačné posoudit, zda škoda (výdaje) souvisí s léčbou nemoci z povolání.
Zaměstnavatel při stanovení náhrady škody má právo posoudit, zda náklady vynaložené v souvislosti s léčením byly vynaloženy účelně. Léčení může být poskytováno na běžné úrovni, ale též na úrovni nadstandardní, což může zaměstnavatel posoudit jako neúčelné. Rozdíl mezi běžnou úrovní a nadstandardem vynaložených nákladů na léčení nemusí považovat za účelně vynaložené náklady; náklady neúčelně vynaložené zaměstnavatel nenahrazuje. Rovněž náklady na dopravu spojenou s léčením by měly být vynaloženy účelně.
Závěrem tedy shrnutí: zaměstnavatel je povinen bývalé zaměstnankyni uhradit škodu, která jí vznikla nemocí z povolání, za kterou zaměstnavatel nese odpovědnost. Vzniklá škoda musí být v přímé souvislosti s nemocí z povolání a pokud jde o náklady spojené s léčením, musí být vynaloženy účelně. Lze přiznat pouze náhradu nákladů již prokazatelně vynaložených.
Pro lepší pochopení problematiky přikládám ještě několik informací z judikatury:
Jc 127/2005 21 Cdo 2697/2004 Náklady spojené s poskytnutím potřebné zdravotní (lázeňské) péče, které poškozený zaměstnanec uhradil ze svého, přestože mu vzniklo právo na jejich úhradu ze zdravotního pojištění, nelze považovat za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) zák. práce.
Jc 140/2003 21 Cdo 424/2003 Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, přísluší právo svobodné volby lékaře zásadně ve stejném rozsahu jako ostatním občanům; náklady jízdného a cestovného spojené s léčením následků pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nelze považovat za neúčelně vynaložené jen z toho důvodu, že při poskytnutí zdravotní péče srovnatelné úrovně u jiného lékaře mohly být výlohy poškozeného zaměstnance nižší.
Rc 28/80 Stanovisko Cpj 11/80 Od vecnej škody treba odlišovať náklady spojené s liečením (§ 193 ods. 1 písm. c) zák. práce) napr. pri návštevách ošetrovaného. Z huadiska účelnosti vynaloženia týchto nákladov treba vždy skúmať, či takéto návštevy priaznivo ovplyvňovali psychický stav ošetrovaného a tým urýchuovali liečebný proces. Súčasne treba vo všeobecnosti upozorniť na nutnosť úspornosti pri voube dopravných prostriedkov v súvislosti s týmito návštevami. Nemožno poskytovať náhradu nákladov vzniknutých použitím osobného motorového vozidla, ak sa návšteva dala uskutočniť s oveua nižšími nákladmi pri použití verejných dopravných prostriedkov.
Rc 26/82 6 Cz 14/81 Náklady dietního stravování lze jako náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) zák. práce přiznat jen jako náklady již prokazatelně účelně vynaložené, nikoliv formou peněžního důchodu. Z hlediska promlčení nároku podle ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce se poškozený o těchto nákladech dovídá postupně, jakmile je vynaloží.
