Paušální výdaj na dopravu – 2. část

Ing. Pavel Běhounek Vám i ve druhé části článku osvětlí problematiku Paušálního výdaje na dopravu...

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit, pokud toto silniční motorové vozidlo poplatník nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Toto omezení zcela jednoznačně vylučuje uplatnění paušálního výdaje na dopravu na jedno vozidlo současně u dvou poplatníků - např. by poplatník pronajal vozidlo jinému poplatníkovi (v tomto případě může paušální výdaj na dopravu uplatnit jen nájemce). Vyloučeno je tím i uplatnění současné uplatnění skutečných a paušálních výdajů na dopravu u dvou různých poplatníků (např. současné uplatnění paušálního výdaje na dopravu u vlastníka + cestovní náhrady u zaměstnavatele vlastníka vozidla).

Otázkou je, zda je uplatnění paušálního výdaje na dopravu možné, pokud je vozidlo využíváno jak pro služební účely zaměstnavatele, tak pro soukromé účely zaměstnance (tomu se měsíčně zdaňuje nepeněžní příjem ve výši 1 % vstupní ceny vozidla). Logicky se zde nabízí použití kráceného paušálního výdaje na dopravu. Tento závěr je však přinejmenším problematický. Jednak praxe poskytnutí vozidla i pro soukromé účely zaměstnance nepovažuje za použití vozidla k jiným účelům než k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (viz především pokyn D-300 v komentáři k § 24 odst. 2 ZDP, bod 28.) - potom by tedy připuštění uplatnění paušálního výdaje na dopravu u vozidla používaného i k soukromým účelům zaměstnance znamenalo jeho uplatnění v nekrácené výši, což asi záměrem zákonodárce nebylo.

Druhým problémem by bylo vypořádat se s tím, že vozidlo nebylo přenecháno k užívání jiné osobě. Pochopitelně by byla věc řešitelná výkladem, že uvedeným omezením se rozumí výhradní právo užívání jinou osobou (obvykle je užívání pro soukromé účely zaměstnance omezeno v tom smyslu, že k němu dochází jen tehdy, nepotřebuje-li vozidlo zaměstnavatel), užívání k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jiné osoby apod. Zákonné omezení (přenechání k užívání jiné osobě) je však natolik přísné, že uplatnění paušálního výdaje na dopravu u vozidla, které je k dispozici i pro soukromé účely zaměstnance, nelze dle mého názoru doporučit. Proti uplatnění paušálního výdaje na dopravu u vozidla využívaného i pro soukromé účely zaměstnance hovoří také úprava krácení paušálního výdaje na dopravu pouze u jednoho vozidla - viz dále k tomuto krácení.

Uplatnění za celé měsíce

Paušální výdaj na dopravu se uplatňuje za celé kalendářní měsíce - za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů.

Důležitou otázkou je, co zákonodárce sledoval slovem „celý". Myslím, že uvedené slovo může mít význam pouze v tom smyslu, že vozidlo je ke zdanitelným příjmům užíváno celý měsíc. To by znamenalo, že např. v případě koupě vozidla v průběhu měsíce je možno uplatnit paušální výdaj na dopravu až od měsíce následujícího. U vozidla pořízeného na konci měsíce je uvedený závěr poměrně logický, u vozidla pořízeného krátce po začátku měsíce asi příliš přísný.

Je-li předpokladem použití paušálního výdaje na dopravu jeho využívání v souvislosti se zdanitelnými příjmy po celý kalendářní měsíc, vzniká problém v měsíci výměny vozidla. V případě výměny vozidla v průběhu měsíce (prodej starého + koupě nového) za měsíc výměny paušální výdaj na dopravu zřejmě uplatnit nelze. Pokud by i za měsíc výměny vozidla paušální výdaj na dopravu uplatnit šlo, šlo by jej uplatnit za měsíc výměny na obě vozidla (zejména pokud bychom s prodejem počkali až do dalšího měsíce), což také asi správný výklad není.

Co paušál zahrnuje

Paušální výdaj na dopravu zahrnuje výdaje (náklady) na pohonné hmoty a parkovné. ZDP uvedenou zásadu sice výslovně nestanovuje, ale plyne to z následujícího:

• paušální výdaj na dopravu lze u vlastních vozidel zahrnutých v obchodním majetku poplatníka anebo u vozidel pronajatých uplatnit jen tehdy, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 4. ZDP (až na výjimky výdaj v prokázané výši),
• je-li uplatněn paušální výdaj na dopravu, nelze již uplatňovat výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné ani náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

U vlastních vozidel zahrnutých v obchodním majetku anebo u vozidel pronajatých se může poplatník rozhodnout, zda uplatní:

• skutečné prokázané výdaje na dopravu dle § 24 odst. 2 písm. k) bod 4. ZDP

anebo

• paušální výdaj na dopravu.

Uplatní-li poplatník paušální výdaj na dopravu, již nemůže uplatňovat skutečné výdaje na dopravu. To, že výdaje na dopravu na dopravu zahrnují výdaje na pohonné hmoty a parkovné, je zcela jednoznačné. Na druhou stranu lze mezi výdaje na dopravu zahrnout i další výdaje - např. na dálniční známku či mýtné, odtah nepojízdného vozidla. Tyto další výdaje u vozidla zahrnutého do obchodního majetku anebo u vozidla pronajatého již uplatnit nejde. ZDP v § 25 odst. 1 písm. zp) (narozdíl od výdajů na pohonné hmoty a parkovného) sice uplatnění těchto dalších výdajů výslovně nezakazuje, ale jejich uplatněním by nebyly splněny podmínky pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP (byly by uplatněny výdaje dle písm. k) bodu 4).

Co paušál nezahrnuje

ZDP výslovně nestanovuje, které výdaje související s provozem vozidla uplatnit vedle paušálního výdaje na dopravu. Z koncepce právní úpravy, zejména z § 25 odst. 1 písm. zp) však celkem jednoznačně plyne, že paušální výdaj na dopravu nezahrnuje (lze je tedy uplatnit v prokázané výši) výdaje na pořízení vozidla (odpisy) nebo nájemné a dále výdaje související s provozem vozidla (servis, pojistné, silniční daň apod.).

Základní náhrada za 1 km jízdy

U vlastního vozidla nezahrnutého do obchodního majetku může poplatník uplatňovat do daňových výdajů (nákladů) podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3. základní náhradu za 1 km jízdy a náhradu za spotřebované pohonné hmoty.

Pokud se poplatník rozhodne uplatnit paušální výdaj na dopravu, ztrácí již nárok na uplatnění náhrady za spotřebované pohonné hmoty, nárok na uplatnění základní náhrady za 1 km jízdy však zůstává zachován.

Kombinace uplatnění základní náhrady za 1 km jízdy a paušálního výdaje na dopravu je poněkud nesmyslná, a to jak z pohledu zjednodušení administrativy (pro účely uplatnění základní náhrady je nezbytné vedení evidence jízd), tak z pohledu logiky věci (je-li evidována vzdálenost ujetá v souvislosti se zdanitelnými příjmy, není již žádný problém ji využít i pro účely výpočtu náhrady za spotřebované pohonné hmoty). I když bude uvedená kombinace v podstatě zneužívána k daňové optimalizaci, ZDP s ní v podstatě počítá (tím, že při uplatnění paušálního výdaje na dopravu prohlašuje za nedaňový výdaj jen náhradu za spotřebované pohonné hmoty, nikoli již základní náhradu za 1 km jízdy) a tak je nutno její zákonné použití nutno připustit.

Krácení paušálu

U vozidla užívaného i pro soukromé účely (nesmí však dojít k užití další osobou) se uplatní krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč a další výdaje kromě pohonných hmot a parkovného (ty již uplatnit nelze) se uplatní ve výši 80 % (např. nájemné, servis, rovněž daňový odpis bude zkrácen na 80 %). Pokud poplatník prohlásí, že vozidlo užívá výlučně pro služební účely, tak je jeho prohlášení závazné, není-li správcem daně prokázán opak.

Má-li poplatník více vozidel, u kterých uplatňuje paušální výdaj na dopravu a u jednoho uplatní z důvodu soukromého užívání krácený výdaj na dopravu, uplatní se u zbylých vozidel (maximálně dvou) nekrácený paušální výdaj na dopravu. Toto pravidlo jen podporuje výklad, že u vozidel využívaných i pro soukromé účely zaměstnanců paušální výdaj na dopravu uplatnit nelze. Pokud by totiž u těchto vozidel bylo uplatnění paušálního výdaje možné a tento by byl uplatněn u třech vozidel využívaných pro soukromé účely zaměstnanců, provádělo by se krácení pouze u jednoho z vozidel, což je nesmyslné.

Daňový odpis

Provádí-li se krácení paušálního výdaje na dopravu z důvodu soukromého využívání vozidla a poplatník uplatňuje jako daňový výdaj daňový odpis, činí výše tohoto odpisu 80 % plného odpisu vypočteného podle ZDP. Toto pravidlo odpovídá krácení ostatních výdajů (např. na servis) podle § 25 odst. 1 písm. zp) ZDP a je zakotveno v § 28 odst. 6 ZDP.

Kombinace více metodik

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit u vozidla, u kterého jsou uplatňovány skutečné výdaje na dopravu. Toto pravidlo není blíže konkretizováno, ale mělo by být chápáno z hlediska zdaňovacího období - poplatník u daného vozidla paušální výdaj na dopravu nemůže uplatnit, pokud během zdaňovacího období uplatňuje výdaje na dopravu ve skutečné výši. Poplatník se tedy u konkrétního vozidla (zahrnuté do obchodního majetku anebo pronajatého) musí rozhodnout z pohledu celého zdaňovacího období buď pro skutečný anebo pro paušální výdaj na dopravu.

Jiná situace je u vozidla nezahrnutého do obchodního majetku, kde poplatník uplatňuje základní náhradu za 1 km jízdy. Zde za některé měsíce může poplatník uplatnit náhradu za spotřebované pohonné hmoty a za jiné paušální výdaj na dopravu.

Účtování o paušálu

Poplatník, který vede účetnictví, o paušálním výdaji na dopravu nijak neúčtuje. Tento poplatník účtuje o nákladech na pohonné hmoty (popř. o dalších výdajích zahrnutých v paušálu) jako o nákladech nedaňových a jako daňový náklad v daňovém přiznání uplatní paušální výdaj na dopravu. K rozhodnutí o uplatnění paušálního výdaje na dopravu může dojít i zpětně (např. od 1.1.2009), ale nejpozději k poslednímu dni účetního období by mělo dojít k přeúčtování těchto nákladů na samostatný účet (pokud na příslušný účet jsou účtovány i jiné náklady, které jsou daňově uznatelné).

DPH

Plátce DPH nemusí uplatňovat na vstupu odpočet DPH z nakoupených pohonných hmot. Potom mu uplatnění paušálního výdaje na dopravu může přinést administrativní úsporu, protože odpadá prokazování nároku na odpočet evidencí jízd resp. evidencí spotřeby pohonných hmot. Rozhodně nelze např. vozidla s kráceným paušálním výdajem na dopravu automaticky uplatnit odpočet DPH na vstupu z 80 % nakoupených pohonných hmot. Na druhou stranu si myslím, že by bylo možné určitou dobu evidovat služební jízdy a pokud by dlouhodobě podíl služebních km na celkově ujetých km činil např. 80 % následně již služební jízdy neevidovat a uplatnit odpočet DPH z 80 % nakoupených pohonných hmot, pokud je jejich objem srovnatelný s objemem pohonných hmot nakoupených v době vedení evidence jízd.

Proplácení pohonných hmot zaměstnancům

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit i u vozidla, které není pro služební účely využíváno přímo poplatníkem, ale jeho zaměstnancem. Pokud by nebyla vedena evidence jízd resp. spotřebovaných pohonných hmot, je otázkou úhrada pohonných hmot ze strany zaměstnavatele. Rozhodně nelze prohlásit, že hodnota pohonných hmot uhrazená zaměstnavatelem, která nepřesáhne 5 tis. Kč, je nezdanitelným příjmem zaměstnance. Pokud by však byla dlouhodobě vedena evidence jízd a zjištěna průměrná měsíční hodnota pohonných hmot, mělo by být možno stanovit tuto částku jako maximální hodnotu, která není zdanitelným příjmem zaměstnance.

Silniční daň

Uplatnění paušálního výdaje nemá bezprostřední vztah k silniční dani. Např. FO s příjmy z pronájmu může uplatnit paušální výdaj na dopravu, aniž by ji tato skutečnost založila povinnost k dani silniční. Pokud je však uplatnění paušálního výdaje na dopravu projevem použití vozidla k podnikání, tak je samozřejmě nutné ohlídat i platbu daně silniční.