Často býváme pod silným tlakem. Dostavují se pocity vyčerpanosti, přepracovanosti, negativismu a podráždění. Tedy stres se svými projevy. Určitá míra stresu je „zdravá“, nutí nás na sobě pracovat, vymýšlet nové postupy, přepisovat své návyky. Problémy ale nastávají v případě, že stresové zatížení trvá příliš dlouho, nebo je už příliš silné.
Za celý pracovní den se v nás nahromadí mnoho stresu a potom stačí maličkost a stresový výboj je na světě. Jsou zjednodušeně řečeno 3 možnosti, jak se zachovat:
1. Dost častá varianta - potlačovaný vztek jde ven, reakce je prudká a někdy dost neadekvátní situaci. Rozumová kontrola v tento okamžik už příliš nefunguje. Co se ale děje pocitově s námi? První dojem je zřetelné uvolnění, tlak byl „upuštěn“, ale druhým pocitem je asi vina, víme, že jsme to přehnali a náš stres odskákal někdo jiný. A pocit viny znovu nabíjí „vybité baterky“ a celý kolotoč znovu začíná. Není to tedy zřejmě ideální řešení, ale daleko horší je varianta č. 2.
2. Přes veškerý tlak to člověk ještě nějak v sobě přemůže, jakoby to „spolkne“. Přece nebudu někde dělat scény! Toto je opravdu zničující řešení - dlouhodobě potlačované emoce směřují k dvěma možným koncům:
a) psychická nepohoda:
§ vše je zdánlivě v pořádku (lidé okolo říkají :„vždyť má krásné děti, hodnou manželku, slušný plat i práci - všude je něco, tak co mu tedy chybí?“), ale jen zdánlivě …,
§ pocity deprese (pořád všude prohrávám, více dávám, než dostávám atd.), frustrace, negativní životní postoj (dotyčný se pozná především podle toho, že kritizuje všechno a všechny kolem sebe) - to je způsob života, který je smutný pro samotného člověka i jeho okolí.
b) fyzická úroveň – nemoci:
§ v nejslabším místě v těle (každý většinou víme, k čemu inklinujeme, na co jsme náchylní onemocnět) se projeví bolest a nemoc většinou dlouhodobého, chronického charakteru, se kterou má klasická medicína velké potíže,
§ pokud dotyčný obchodník nezmění svůj postoj k vlastní mysli (duševní hygiena), mohou ho tyto projevy jeho protestujícího těla zcela paralyzovat.
Tato varianta je u všech tří zdaleka nejhorší, je to sebezničující cesta.
3. Východiskem je najít si čas pro práci s vlastními emocemi. Alespoň u některých věcí zkusit získat nadhled, problém není to co se děje, ale naše reakce na to.
Příklady uvolňovatelů nahromaděného stresu:
V soukromí:
§ sport,
§ koníčky,
§ fyzická práce,
§ hraní s dětmi,
§ adrenalínové činnosti,
§ výlety, dovolená,
§ techniky duchovní cesty (jóga, reiki, tai-či, kineziologie apod.).
V práci:
§ člověk - vrba, který vždy dokáže vyslechnout a říci větu, která pomůže,
§ osobní věci z domova na stole (fotky, hračka, nebo obrázek od dětí apod.),
§ antistresory od prázdné krabice na kopání až po boxovací pytel na chodbě organizace.
Stresové faktory
Blesková podvědomá reakce na podnět, který vyvolává stres (stresor) nám mnohdy může velmi pomoci, v některých situacích až např. zachránit život. Potíže začínají, pokud podněty přestaneme zvládat, naše reakce jsou neadekvátní situaci.
Nejčastější podněty vyvolávající stres
Stresory fyzikální povahy:
- žár,
- nemoc,
- mráz,
- fyzické násilí,
- prašnost,
- hlučnost,
- viditelnost,
- energetická zátěž.
Stresory vnějšího prostředí:
- ekologická katastrofa,
- změna politického režimu,
- ztráta zaměstnání,
- daňové zatížení,
- technologický vývoj,
- vzrůstající ceny základních potřeb,
- ztráta hodnoty peněz,
- zločinnost.
Stresory vyplývající ze vztahů:
- smrt v rodině,
- konec manželství,
- sexuální neuspokojení,
- nevěra, žárlivost,
- ponižování, podceňování, záměna rolí,
- změna chování přátel,
- nesplněná očekávání (např. finanční atd.).
Stresory pocházející z pracovního prostředí:
- komunikační kolapsy,
- trvalé pracovní přetížení,
- řidičské zlozvyky, chování na silnici za volantem,
- pocit své malé ceny pro zaměstnavatele,
- boj o vliv v organizaci,
- psychický teror od nadřízeného,
- nedodržování cílů a termínů,
- konkurenční boj mezi firmami.
