V souvislosti se zvyšováním kvalifikace mohou zaměstnavatel a zaměstnanec uzavřít kvalifikační dohodu podle § 234 zákoníku práce.
Zákoník práce v § 232 stanoví, že při zvyšování kvalifikace přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele pracovní volno s náhradou mzdy (platu) ve stanoveném rozsahu, přičemž mohou být sjednána nebo stanovena vyšší nebo další práva pro zaměstnance, který si zvyšuje kvalifikaci (v kvalifikační dohodě, v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpisu).
V souvislosti se zvyšováním kvalifikace mohou zaměstnavatel a zaměstnanec uzavřít kvalifikační dohodu podle § 234 zákoníku práce. Předmětem této dohody je zejména závazek zaměstnavatele, že umožní zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvyšováním kvalifikace, a to i tehdy, jestliže zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Doba závazku setrvat v pracovním poměru u zaměstnavatele může být nejdéle 5 let. Tuto dohodu nelze uzavírat při prohlubování kvalifikace (je povinností zaměstnance soustavně si prohlubovat kvalifikaci k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, a zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení k prohloubení kvalifikace). Jestliže však předpokládané náklady na prohloubení kvalifikace dosahují alespoň 75.000 Kč, lze tuto dohodu uzavřít; v tom případě však zaměstnavatel nemůže zaměstnanci prohloubení kvalifikace uložit jako povinnost.
Podmínkou platnosti uvedené dohody je písemná forma a dohodnutí stanovených náležitostí, kterými jsou druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení (prohloubení), doba, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání (nejdéle 5 let, přičemž do doby setrvání v zaměstnání se nezapočítávají v zákoníku práce vymezené doby), druhy nákladů a celkovou částku nákladů, které bude povinen zaměstnanec uhradit zaměstnavateli, jestliže nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.
Nesplní-li zaměstnanec závazek setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru pouze zčásti, povinnost nahradit náklady se poměrně snižuje.
Povinnost zaměstnance k náhradě nákladů z kvalifikační dohody nevzniká (viz § 235 zákoníku práce), jestliže:
- zaměstnavatel v průběhu zvyšování kvalifikace zastavil poskytování plnění sjednaného v kvalifikační dohodě, protože zaměstnanec se bez svého zavinění stal dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon práce, pro kterou si zvyšoval kvalifikaci,,
- pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem, pokud nejde o výpověď z důvodů porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvisloszi s ním, nebo jestliže pracovní poměr skončil dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce,
- zaměstnanec nemůže vykonávat podle lékařského posudku nebo rozhodnutí správního úřadu práci, pro kterou si zvyšoval kvalifikaci, popřípadě pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce,
- zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci, které zaměstnanec na základě kvalifikační dohody dosáhl.
Další případy, kdy povinnost zaměstnance nahradit náklady z kvalifikační dohody v případě nesplnění závazku nevzniká, může vymezit vnitřní předpis, kolektivní smlouva, nebo smlouva se zaměstnancem, neboť platí zásada „co není zakázáno, je dovoleno“ (viz § 4b zákoníku práce).
Podrobnému seznámení se změnami ustanovení zákoníku práce a jejich výkladu včetně demonstrace na konkrétních příkladech z personální praxe se věnuje seminář Změny, které přináší novela zákoníku práce od 1.1.2012.
