V řízení prováděném územním samosprávným celkem (není-li určeno, který jeho orgán je k úkonům příslušný) je příslušným orgánem v případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad.
V řízení prováděném jinou veřejnoprávní korporací (například personální samosprávou – profesními komorami) je za stejných podmínek příslušný její výkonný orgán s všeobecnou působností. V řízení prováděném jinou právnickou osobou je tímto orgánem její statutární orgán podle zvláštního zákona (například ObchZ) anebo orgán nebo zaměstnanec jím pověřený, přičemž toto pověření musí být písemné a musí být oznámeno správnímu orgánu. Pro podnikající fyzické osoby platí toto ustanovení přiměřeně.
Tímto ustanovením se řeší případy možných střetů zájmů tam, kde má být rozhodováno o žádosti toho, kdo jinak sám o této věci rozhoduje. Má-li být rozhodováno o žádosti státu, kterou podává jeho organizační složka, která je věcně a místně příslušným správním orgánem, nebo o žádosti obce, kraje anebo jiné osoby, jejíž orgán je věcně a místně příslušným správní orgánem, provede řízení jiný správní orgán v obvodu nadřízeného správního orgánu, který nadřízený správní orgán určí usnesením anebo sám nadřízený orgán (není-li možné jiný orgán určit), a to popřípadě i pro řízení, která mohou být v budoucnu zahájena (toto ustanovení se nepoužije na ústřední správní úřady).
Správní řád až na výjimky koncipuje toto rozhodování v působnosti nadřízených správních orgánů jako fakultativní a zpravidla i variantní. Jen výjimečně je toto rozhodování povahy obligatorní (například jsou-li všichni pracovníci podřízeného správního orgánu vyloučeni pro podjatost věcnou nebo osobní):
· nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu nebo na požádání účastníka věc usnesením převzít místo podřízeného správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně,
· týká-li se řízení otázek, které lze vzhledem k jejich výjimečné obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím mimořádných odborných znalostí,
· jde-li o řízení s velkým počtem účastníků, jimiž správní řád rozumí počet větší než 30 (nestanovují-li speciální právní předpisy něco jiného) nebo
· u věci, u níž lze mít důvodně za to, že výrazně ovlivní právní poměry účastníků ve správních obvodech více podřízených správních orgánů;
· nadřízený správní orgán může usnesením pověřit k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu, a to na podnět správního orgánu, který by mohl být podle tohoto odstavce pověřen projednáváním a rozhodováním věci, nebo na požádání účastníka
· u věci, u níž lze mít důvodně za to, že ovlivní právní poměry účastníků řízení v obvodu pověřovaného správního orgánu výrazně větší měrou než v obvodu příslušného správního orgánu, nebo
· za účelem spojení jednotlivých řízení ve společné řízení, aby byla zajištěna potřebná věcná shoda nebo návaznost rozhodnutí;
tato ustanovení se nevztahují na orgány územních samosprávných celků při výkonu jejich samostatné působnosti.
Příslušný správní orgán může věc usnesením postoupit z důvodu vhodnosti i v jiných případech. Postupující správní orgán je povinen vyžádat si předchozí souhlas správního orgánu, jemuž má být věc postoupena. Předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má žadatel v územním obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo trvalého pobytu nebo sídlo, popřípadě se v tomto územním obvodu zdržuje. V řízení o žádosti se tohoto ustanovení použije jen na požádání nebo se souhlasem žadatele.
Obligatorně nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu, jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech úředních osob (§ 14) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje ve sboru (kolegiálního orgánu), způsobilý věc projednat a rozhodnout; v tomto případě nadřízený správní orgán pověří správní orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu.
Pro posílení právní jistoty všech řízením dotčených subjektů, jakož i předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné správy je nutno při změnách příslušnosti dbát na to, aby k nim docházelo jen v důvodných případech a aby řízení pokud možno nezatěžovalo účastníky více, než kdyby ke změnám příslušnosti nedošlo. Změny příslušnosti se zpravidla oznamují veřejnou vyhláškou a účastníci jsou o nich vhodným způsobem vyrozuměni. V případě, že došlo k podnětu nebo k požádání o změnu příslušnosti v případech výše uvedených, ale ke změně příslušnosti nedojde, bude o tom vyrozuměn ten, kdo dal ke změně příslušnosti podnět nebo o ni požádal.
Změní-li se v průběhu řízení okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti nebo věcné příslušnosti co do stupně a nestanoví-li zákon jinak, dokončí řízení správní orgán původně příslušný; o tom informuje správní orgán, na který by jinak příslušnost přešla.
Ve složitém systému veřejné správy (v mnoha ohledech ještě komplikované=mu souběžnou existencí státní správy a samosprávy, resp. výkonu státní správy v přenesené působnosti (a to v záležitostech, u nichž lze jen obtížně rozhodnout, do kterého subsystému by měly především věcně, ale často i právně patřit) nelze vyloučit spory o příslušnost. Tyto spory mohou být vyvolány jak snahou některých správních orgánů přisvojit si rozhodování o některých otázkách, které jim nepřísluší (obvykle věcně), tak naopak úsilím některých správních orgánů zbavit se povinnosti rozhodovat o věcech, které jim přísluší. Pro tyto účely stanovuje správní řád postup, který je do jisté míry obsažen již v právní úpravě dnes platné, avšak systémově byl zařazen a detailněji zpracován samostatně takto:
· nelze-li věcnou příslušnost při rozhodování v oblasti státní správy určit na základě zvláštního zákona, provede řízení v prvním stupni ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší;
· považuje-li se několik správních orgánů za příslušné k řízení v téže věci, jsou povinny to bezodkladně oznámit nejblíže společně nadřízenému správnímu orgánu, který jejich spor rozhodne. Nemají-li správní orgány společně nadřízený správní orgán, projednají spor o příslušnost ústřední správní úřady, které jsou nadřízeny těmto správním orgánům. Pokud se žádný správní orgán nepovažuje za příslušný k provedení řízení, může ten, kdo by byl jeho účastníkem, nebo správní orgán podat žalobu k soudu;
· jde-li o spor o příslušnost mezi ústředními správními úřady, jsou povinny projednat spor v dohodovacím řízení, jež je zahájeno dnem, kdy návrh prvního z nich dojde poslednímu. Nedojde-li k dohodě do 15 dnů od zahájení dohodovacího řízení, vzniká kompetenční spor mezi ústředními správními úřady; jejich povinností je v takovém případě bezodkladně podat žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu;
výše uvedená ustanovení se netýkají vzájemných sporů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti a sporů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti s jinými správními orgány.
Po dobu určování příslušnosti nebo trvání sporu o příslušnost neběží lhůty týkající se provádění úkonů v řízení.
Zvláštním, avšak přesto nikoliv neobvyklým je případ rozhodování ve sboru. Toto rozhodování bývá obvykle upraveno speciálními předpisy, nicméně existuje řada případů, kdy tato pravidla upravena nebo sjednocena nejsou. Toto ustanovení správního řádu nutno tedy vnímat nejen jako oporu pro případy absence pravidel pro kolegiální rozhodování, nýbrž i jako návod a rámec pro postupné sjednocování těchto pravidel tam, kde to bude účelné.
Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, vede řízení před kolegiálním orgánem jeho předseda nebo předsedající, popřípadě člen, na němž se orgán usnese. Usnesení, s výjimkou usnesení o tom, zda osoba je či není účastníkem, a usnesení o zastavení řízení, jakož i úkon, který není rozhodnutím, provádí předseda samostatně. Kolegiální orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, při poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové kolegiálního orgánu a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu, pokud jej nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení kolegiálního orgánu.Kolegiální orgán je způsobilý se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů; usnesení kolegiálního orgánu je přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Hlasování řídí předseda. Členové hlasují jednotlivě, předseda hlasuje naposled. Má-li hlasovat více než 7 členů, mohou členové hlasovat současně. Protokol o hlasování kolegiálního orgánu podepisují všichni přítomní členové a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu; při nahlížení do spisu je vyloučeno nahlížet do tohoto protokolu. Kolegiální orgán jedná podle jednacího řádu, v němž stanoví podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu.
O námitce pro podjatost rozhoduje usnesením kolegiální orgán jako celek, hlasovat však nemůže ten jeho člen, proti němuž námitka směřuje. Není-li kolegiální orgán způsobilý se usnést, rozhodne o této skutečnosti nadřízený správní orgán.
Tímto ustanovením se skýtá zákonný podklad pro efektivní výkon veřejné správy, jehož často nelze dosáhnout pro nedostatečně účinnou vynutitelnost. Správní řád proto stanovuje, že správní orgán může pro případ, že hrozí, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu správního orgánu nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, požádat Policii České republiky o součinnost jejích příslušníků při provádění svého úkonu.
Snahou o sjednocení pravidel je zřejmě vedeno i ustanovení o dotčených orgánech, které ve správní praxi stále ještě působí značné obtíže. Jednak proto, že přežívají některé starší správní zvyklosti, jednak proto, že právní úpravy ve speciálních právních předpisech se značně liší, užívají různé terminologie a různým, často nesouměřitelným způsobem vymezují postavení orgánů veřejné správy jakožto orgánů dotčených. Tuto snahu o sjednocení tudíž nutno přivítat, a to právě v procesu rozhodování ve výstavbě, které představuje až 60 % všech správních rozhodnutí a důsledky nesjednoceného pojetí a nesjednocených pravidel jsou významným handicapem, který poškozuje především klienty (investory), plánující a projektující profesionály, ale i správní úředníky, kteří rozhodují v procesu pořizování nebo v jednotlivých správních řízeních vedených podle stavebního zákona. Za velmi podstatné nutno považovat v této souvislosti posílení statusu územních samosprávných celků.
Dotčenými orgány tedy jsou
· orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a
· správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu;
postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu.
Dotčeným správním orgánům se ukládají určité povinnosti a práva, zejména
· jsou povinny poskytnout správnímu orgánu, který vede řízení, všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost podle zvláštního zákona;
· mají právo v souvislosti s posouzením otázky, zda zahájit řízení, s probíhajícím řízením nebo s výkonem dozoru právo nahlížet do spisu a obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li pro výkon jejich působnosti podstatné (k ostatním podkladům pro vydání rozhodnutí se dotčené orgány vyjadřují, je-li to třeba k plnění jejich úkolů nebo jestliže si to vyhradily);
· mají právo podat podnět k zahájení přezkumného řízení.
Správní řád umožňuje správnímu orgánu, který vede řízení, a dotčenému orgánu v mezích jejich působnosti činit společné úkony, s výjimkou vydání rozhodnutí, popřípadě v řízení před správním orgánem využít výsledků úkonu dotčeného orgánu, jestliže s tím správní orgán i dotčený orgán souhlasí a jestliže tím nemůže být účastníkům řízení způsobena újma na jejich právech.
Při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem rozhodování, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení vládě. Toto ustanovení se nepoužije na řešení rozporů s územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu.
Na základě změn, ke kterým došlo k 1.1.2006 ve správním řádu, jsme pro Vás připravili seminář „Správní řád a stavební zákon“, kde jednotlivé změny podrobně proberete s naším specialistou.
